Psát o hezkých věcech je malým východiskem ze smutného světa kolem.

Návštěva

15. října 2011 v 17:39 | Sweethistory |  SLASH POVÍDKY - RICHELIEU
Být první, kdo napíše povídku na nový pár... nemohla jsem tomu pokušení odolat:-)
SW.
(Inspirace novým filmem "Tři mušketýři" 2011, Richelieu -Christiph Waltz, Buckingham- Orlando Bloom)
-----------------------------------------------

"Zdravím, kardinále."
Richelieu se prudce otočil a máchl rukou po muži, který stál za ním. Ten ale podobný výpad očekával a zavčasu stačil uhnout kardinálově dýce. Další útok se nekonal, neboť kněz v šeru své komnaty rozeznal nezvaného hosta.
"Buckingham..." zašeptal překvapeně. "Jak jste se sem dostal!?"
Angličan s pobaveným výrazem přešlápl z nohy na nohu.
"Bylo otevřeno."
"To není-" spustil pochybovačně Richelieu, ale zarazil se ve chvíli, kdy muž ukázal palcem k balkonovém oknu. Kardinál zamrkal.
"Ach-" v rozčilení zapomněl na jeho netradiční dopravní prostředek. Jako projev dobré vůle následně odložil dýku (což Buckingham kvitoval s povděkem) a nabídl mu místo. Vévoda se svalil do křesla a natáhl se k míse s ovocem. Richelieu kultivovaně usedl naproti němu.

"Zapomněl jste mi snad něco sdělit, během našeho posledního setkání?" otázal se s ledovým klidem. Buckingham jen s přeháněnou provinilostí pokrčil rameny, než se zakousl do trsu rudých hroznů.
"Ano i ne." zahuhlal. Kardinál zvedl obočí a spojil prsty do stříšky.
"Prosím?" pronesl zdvořile.
"No... věc se má tak, že jsem vám to neměl v plánu vůbec říkat." odtušil Angličan a natáhl se pro pohár. Richelieu se tvářil rozhořčeně, ale ve skutečnosti měl co dělat, aby na sobě nedal znát svou sílící zvědavost.
"A co vás přimělo změnit názor?"
Jejich pohledy se setkaly. Sebevědomě se tvářící Buckingham zíral přes pohár na kardinála tak upřeně, jako by chtěl vidět do něj. Pak se jeho výraz změnil. Když člověk sleduje plameny v krbu, začnou ho dříve či později pálit oči. Stejně tak vévoda musel brzy uhnout pohledem před zraky francouzského ministra. Útočiště našel ve víně, rudém, jako krev. Rozpomněl se na položenou otázku a pronesl bezvýrazně:
"Alkohol."
"Ach tak." Kardinál klidně povstal. Než znovu promluvil, zahleděl se z okna, naznačujíc, že Angličanova přítomnost již není žádoucí.
"V tom případě bude vhodnější, když odejdete. Už kvůli budoucí spolupráci našich zemí..."
Buckingham se hrubě zasmál.
"Nejde o vlastizradu, kardinále. Jde o... víru."
"Věřte, že se lépe dohodnu s Tatarem než s katolíkem. I Žid je mi milejší. Tak vězte, že proti víře vaší země nemám naprosto žádných výhrad."
Vévoda nedokázal zakrýt své překvapení.
"Něco takového jsem ještě neslyšel, od kardinála... nepřestáváte mě překvapovat, Eminence." Snad poprvé v životě nepronesl to oslovení ironicky.
"Zapomínám, že máte vojenskou školu." povstal a obrátil do sebe zbytek vína. V ten moment se k němu kardinál vrátil pohledem.
"To už je dávno..." zašeptal zasněně a mimoděk se usmál.
"Obětoval jste hodně..." pokračoval Buckingham. "Ale kdo neriskuje, nic nezíská. To se mi na vás líbí..." kousl se do rtu, ale víno otupilo jeho ovládání, a tak dodal -i když sotva slyšitelně:
"...mimo jiné." Pohlédl na muže u okna.
"Vím o vás všechno." pochlubil se a nenuceně vykročil ministrovým směrem.
"Vážně?" ozval se pochybovačně kardinál. "Máte společně se vzdušnou flotilou i nejlepší špiony?"
"Sebranka ignorantů. Podle nich máte být vychytralý, lakomý a nepříjemný panák. A místo toho..." zarazil se a zůstal stát pár kroků před oknem. Kardinálovo pobavení se stupňovalo. Pokusy zakrýt úsměv již dávno vzdal.
"Místo toho?" vyzvídal se zvednutým obočím.
"Jste..." vydechl Buckingham tiše a naklonil se ke kardinálově tváři. V ten okamžik od sebe byli sotva dvacet centimetrů, hranice běžné konverzační vzdálenosti byla tak dávno prolomena. Richelieu se zachvěl, když Angličan otevřel ústa -
"...ještě horší!" zavrčel s krutým úsměvem.
Richelieu na okamžik ztuhl. Brzy mu ale došlo, jak komicky vypadá a své rozpaky zakryl povýšeneckým úšklebkem.
"Nápodobně, pane." pronesl chladně. Nebyl zvyklý na lichotky, přesto jej samotného překvapilo, jak rád by je slyšel... třeba i od tohoto muže... zejména od tohoto muže. Kdykoli -byť jen na malou chvíli- upustil od své odměřenosti, tvrdá realita jej rychle přiměla vrátit se zpět pod masku sfingy. I tentokrát byl zpět velmi rychle.
Buckingham se napřímil, ale nepřestával sledovat kardinála, kráčejícího k soukromému oltáři.
"Sbohem." zavrčel Richelieu. Zvedl z římsy růženec a nechal si protékat červené korálky mezi prsty. Pozoroval je s lhostejností- pouze zvláštní předmět, s neadekvátní symbolickou hodnotou.
"Nezajímá vás, co jste?"
Tentokrát jej ten tichý hlas nevylekal. Neměl pramalý zájem na tom, rozšířit si už tak početný seznam nadávek a urážek, které se vztahovaly k jeho osobě. Kdyby byl voják, udeřil by toho muže do obličeje a vyzval na souboj. Poslat ho k čertu se mu ale zdálo nedostačující. Ale jako kardinál měl možnosti přece jen omezenější. Nakonec se ovládl a zvednutím dlaně ujistil muže za svými zády, že by uvítal jeho odchod. Namísto toho mu ale ten nedovtipný ostrovan sevřel ruku ve své dlani.
Kardinál se s trhnutím otočil a zděšeně si uvědomil, že se nosem téměř dotýká tváře vévody Buckinghama. Mimoděk stiskl jeho ruku tak silně, až mu zbělely klouby. Angličan nehnul ani brvou. Vpíjel se do kardinálových očí. Do očí spiklence, intrikána, svého spojence.
"You´re heavenly." zašeptal a navzdory bolesti, kterou mu působilo kardinálovo ocelové sevření, políbil jeho prsty. Cítil, jak se zachvěl, slyšel jeho srdce, jak mu lomcuje v prsou. Cítil horký dech na své tváři, když knězi uvízla slova v krku. I pro Angličana byl ten pocit nový... muži mu nikdy neimponovali. Nikdy ale nepotkal nikoho, jako je kardinál.
"You´ve fascinating hands..." vydechl.
Richelieu povolil stisk, jakmile se Buckingham znovu obrátil k němu. Hřbetem ruky se dotkl jeho tváře a mimoděk shlédl na rty, které zašeptaly smyslnou angličtinou:
"...and such smashing eyes..."
Richelieu vzhlédl. Buckingham se naklonil a tentokrát svůj úmysl uskutečnil. Udělal to, kvůli čemu se vrátil. Políbil kardinála.
Jejich rty se sotva dotkly, když z otevřeného okna zazněl naléhavý poplašný zvon.
"Oh, musím letět." zvolal Angličan, čímž dokonale rozbil intimní atmosféru, kterou do teď tak pracně budoval.
"Jste zvrácený..." špitl kardinál, jehož mysl byla stále ještě částečně zastřena mlhou. Vévoda se jen usmál.
"Thank you, cardinal."
Před vstupem na balkon se otočil a omluvně pronesl:
"Och... abych nezapomněl, smím si jej ponechat?" pozvedl ruku, ve které držel kardinálův růženec. Richelieu se chtěl zeptat, k čemu ho proboha potřebuje, ale místo toho jen s výrazem naprostého zmatku přikývl.
"Děkuji. A... těším se na naší budoucí spolupráci, kardinále." mrkl na něj Buckingham, než zmizel ve tmě.
Richelieu si uhladil prsty knírek, když si sám pro sebe zamumlal:
"Nápodobně."
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 majuar majuar | E-mail | 15. října 2011 v 18:34 | Reagovat

Krásné :) Už mi povídky s  Richiem chyběly, díky.

2 Sweethistory Sweethistory | E-mail | 15. října 2011 v 18:37 | Reagovat

[1]: Já děkuji:-)

3 Lanevra Lanevra | E-mail | Web | 16. října 2011 v 9:12 | Reagovat

Přečetla jsem jen ze zvědavosti a taky proto že je to krátké. Opravdu mi to moc neřekne, neznám konkrétní předlohu ze které vycházíš, ale jinak se mi to líbí. Jsou to dvě imponující postavy, které může mít člověk snadno rád.
Jen si tak říkám že sepsání téhle povídky odpovídá jednomu starému pořekadlu "Sám si vařím, sám si peru, že se na to...." Zbytek raději proženu cenzurou. :-D

4 Sweethistory Sweethistory | E-mail | 16. října 2011 v 9:56 | Reagovat

[3]: Ahoj. No to je právě to! Nevys*** se na to právě kvůli svému idealismu a snaze rozšířit obzory české fanfiction. A pak možná i proto, že psát pro příznivce je hezké, ale psát pro sebe je navíc i uspokojující.

5 Lanevra Lanevra | E-mail | Web | 16. října 2011 v 11:55 | Reagovat

[4]: Ten pocit znám, nemít ho, moje stránky zejou prázdnotou.

6 Muraki Muraki | 16. října 2011 v 15:32 | Reagovat

Wonderfulll! You are amazing author!

7 Sweethistory Sweethistory | E-mail | 16. října 2011 v 15:46 | Reagovat

[6]: Oh- thanks honey! :-D

8 Profesor Profesor | 16. října 2011 v 17:27 | Reagovat

Krátké, nevyslovené a pěkné.
Tvoje povídky mi už chyběly, jsem ráda, že jsi zpátky.

9 Sweethistory Sweethistory | E-mail | 16. října 2011 v 17:31 | Reagovat

[8]: Nojo, to víš, na eposy není čas...:-) Dík

10 Dracula Dracula | 16. října 2011 v 19:53 | Reagovat

Zajímavě... . Jen tak mimochodem, víš, že Vévoda z Buckinghamu byl skutečně bisexuál? Prokazatelně si zařídil kariéru díky homosexuálně zaměřenému anglickému králi Jakubu I. ( ten byl sice ženatý a měl tři děti). Dost profláklý je také jeho "platonický" vztah k francouzské královně Anně Rakouské (viz Tři Mušketýři). To jen tak pro zajímavost, ale jen tak dál :-)

11 Sweethistory Sweethistory | E-mail | 16. října 2011 v 20:11 | Reagovat

Óóó, díkes za historické podložení mých výplodů...:-D

12 Anitram Anitram | 23. října 2011 v 13:07 | Reagovat

Musím přiznat, že povídky mi moc chyběly, tak jsem moc ráda, že si mám možnost opět něco přečíst. :)
A jinak je to zajímavý páreček :) :-D
Už se těším na další :) ...

13 Paulett Paulett | 1. listopadu 2011 v 22:52 | Reagovat

Tady je vidět jak to dopadne, když se dostane Angličanovi do rukou vzducholoď. Kdyby nebylo filmu, nikdy bych tuto dvojici neocenila. Ale takhle....je to skvělé čtení

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama