Psát o hezkých věcech je malým východiskem ze smutného světa kolem.

Britsko-francouzské vztahy II - Možnosti dialogu

31. října 2011 v 20:08 | Sweethistory |  SLASH POVÍDKY - RICHELIEU
Pro Milwu ilustrátorku, ptáčnici a ctitelku pana Waltze:-) A pro všechny, kteří rádi pana kardinála:-))


"Donesla se ke mě spousta zajímavých informací. Například jsem netušil, že Vaše Eminence čas od času neunese tlak, který je na ní vyvíjen, a podlehne jakémusi šílenství."
"Opravdu? A jakého druhu je to šílenství? Nenapínejte mne." naklonil se k němu zvědavě kardinál. Buckingham se pokoutně rozhlédl, zda není nikdo v doslechu, přejel si prsty po knírku a důvěrným šepotem kardinálovi sdělil:
"Průměrně jednou za měsíc vás prý posedne démon a vy běháte po svém paláci v domnění, že jste kůň."
Bylo zajímavé pozorovat vývoj, kterým v tu chvíli procházela kardinálova tvář. Výraz zaujetí přešel zvolna v překvapení, to se záhy změnilo v pochybovačné zděšení, od kterého byl už jen krok k pobavení. Nakonec se Richelieu narovnal a se slzami v očích se pokusil udusit smích pod rudou rukavicí. Vévoda pokračoval:
"Tucet sluhů vás údajně jen taktak zvládne. Svážou vás a nacpou do postele, kde vás nechají den nebo dva. Když se probudíte, na nic si nepamatujete."
Kardinál propukl ve zvonivý smích, čímž značně vyděsil několik stranou postávajících šlechticů, kteří se po něm teď zmateně ohlíželi.

"Pak vám to nemohu zapřít, když o tom ani sám nevím..."
"Přesně tak!" pokračoval vévoda, "vše je dokonale logické. Je toho samozřejmě víc. Podle někoho jste ztělesněný ďábel, podle jiných trpíte epilepsií a záchvaty zuřivosti, které odnáší váš nábytek. A jistý pán mi dokonce bez okolků oznámil, že jste vlkodlak."
Poslední informace kardinála zarazila. Položil si teatrálně ruku na srdce, pohlédl na Buckinghama s výrazem trpícího světce a dojatě vydechl:
"To je rozkošné!"
Buckingham se rozesmál a šlechtici utekli. Bylo dost dobře možné, že věřili podobným zvěstem, kterými se nyní kardinál tak skvěle bavil. Nebylo se ani příliš čemu divit.
Přemýšlel a to hodně dlouho, zda se má nakonec přece jen pustit na ten nejtenčí led, ale kardinálův smysl pro humor mu dodal odvahy. Sáhl pod stůl a položil na stůl cosi měkkého, zavinutého v zeleném plátně. Richelieu se po předmětu zvědavě natáhl, ale vévoda ho zarazil.
"Slibte mi, že se neurazíte."
Kardinál na něj pohlédl, narovnal se v křesle a mlčky přikývl. Buckingham rozbalil balíček a jeho obsah zvedl na délku paží před sebe. Kardinál nechápavě zamrkal. Byl to kabátec divného střihu, na kterém bylo cosi komického, jako by patřil nějakému pouličnímu kejklíři. Jasně zelený svrchník, zdánlivě sešitý z mnoha kosočtverců, pošitý spoustou rolniček. Kardinál si jej pozorně prohlédl, pak jej klidně převzal do vlastních rukou a zkoumal z různých stran. Nakonec s ním zatřásl tak, aby rozpohyboval všechna ta cinkátka a otázal se s potlačovaným zoufalstvím:
"Co to má být?"
"Šaškovský kabát." odvětil klidně Angličan. Richelieu protočil panenky.
"To vidím, ale proč mi ho ukazujete? Tiším za tím hlubokomyslnou pointu, ale přiznávám, že jsem v koncích... Dávám se poddat." složil kardinál zbraně. Buckingham znervózněl, poposedl si ale nakonec přece jen opatrně spustil:
"Vaše Eminence to nikdy na sobě neměla?" Odpovědí mu bylo rázné zavrtění hlavou. Napjatý výraz ve tváři jeho společníka ho utvrdil v jeho přesvědčení. Neví o tom nic. No jistě, tento člověk by se k ničemu podobnému nesnížil.
"Mezi těmi zvěstmi, co o vás kolují, mě zaujala ještě jedna. Prý jste se chtěl zalíbit královně, která vás nenávidí, a tak jste se převlékl za šaška a... a zatančil jí."
Ministrovi poklesla čelist.
"Nu a toto má být zaručeně ten obleček, který jste měl tehdy na sobě... alespoň mi to tvrdil chlápek, který mi ho prodal."
Chvíli bylo ticho. Pak kardinál zvolna pozvedl ruce a zabořil tvář do látky. Zhluboka si povzdech. Vévoda jej jen mlčky pozoroval a na okamžik si dokonce pomyslel, že První ministr pláče. Opět se zmýlil.
Kardinál po chvilce spustil ruce se zmuchlaným oděvem do klína, nahrbil se a potřásl hlavou.
"Já už se nemůžu ničemu divit. Říkám si to pořád, ale vždycky se najde něco, co mě udiví... a ve vaší společnosti z údivu asi nikdy nevyjdu..."
"Jsem zkrátka obdivuhodný."
"Věru je div jak jste obdivuhodně obdivný, divotvorný, prapodivný, podivný..."
"Divine..."
"...to snad ani ne, ale divný ano. Mě sice pohoršuje, jaké zvěsti kolují o mé osobě, ale daleko víc mě dojímá váš zájem o mou maličkost."
Vyslanci zmrzl úsměv. Kardinál pokračoval:
"Vládci celého světa mají v kabinetech kuriozit rohy jednorožců, uši slonů nebo lebky všech možných svatých, ale jen vy, Vévoda z Buckinghamu, sbíráte věci týkající se francouzského ministra... jak nevlastenecké..."
"Přeháníte, kardinále." zavrčel výhružně Angličan.
"Já že přeháním? Vám připadá normální vlastnit šaškovské oblečky s tak zvláštní historií?"
"Co tím myslíte? Chtěl jsem vás jen kompromitovat, tak jsem si ho..."
"Jistě, jistě. Už chápu, proč jste pořád vyzvídal, zda umím tančit." pozvedl Richelieu vítězoslavně obočí.
"Chtěl jste mě v tom vidět, nemám pravdu?"
"Vaše ješitnost je nekonečná!" sykl Buckingham, ale držet se v roli dotčeného mu činilo stále větší potíže.
"Chtěl, že ano?" dorážel kardinál.
Vévoda prudce vstal a zamířil k oknu.
"Nebuďte směšný!"
"Budu! Ale jen kvůli vám!" Kardinál se rovněž postavil, sundal si těžkou róbu a strčil pravici do rukávu s rolničkami. Víc dělat nemusel, neb bylo okamžitě zřejmé, že se do tak malého kostýmu nenasouká. Buckinghama to hrozně zklamalo, ale nepřiznal by to za nic na světě.
"Toliko k vašemu důkazu." zvolal rozjařeně a zamával na muže rukou v cinkajícím návleku.
"V tomhle bych toho asi moc nenatančil, milý pane. Vaše zdroje jsou skutečně hrozné. A ohledně mých tanečních schopností, jsou dobré. Nikoli nejlepší, ale postačující. Ve svém postavení si stejně tolik toho křepčení neužiji." Muž církve si stáhl oděv z paže a ledabyle jej odhodil na zem. Jeho společník se otočil na podpatku.
"Co se mě týče, nenašel byste v Anglii lepšího tanečníka."
"Pochopitelně. Na tom vašem ostrově je i jednooký králem. Takže vaše výsosti..." Richelieu roztáhl cípy svého roucha a dvorně se uklonil. Ta přehnaná úcta ale nezůstala bez odezvy.
"Mám vám to dokázat?" ušklíbl se Buckingham a začal kardinála obcházet ve stále těsnějších kruzích. Kořist se jen smála.
"Jsem zvědav, jak si poradíte bez hudby, jasnosti."
Jen to dořekl, lovec tleskl a ozvala se loutna za doprovodu flétny.
"Přivezl jsem si své hudebníky, abych se nenakazil nějakými francouzskými hudebními neduhy."
Byli si neskutečně podobní, napadlo v ten moment oba muže současně. Angličan přistoupil zezadu těsně k ministrovi a sevřel jeho ruce ve svých.
"Dovolte, abych vás poučil o nejnovějších londýnských trendech, Eminence."
Kardinál se mu ale vyškubl.
"Zbláznil jste se? Před hudebníky?" sykl a nervózně se rozhlížel místností. Nikoho ale neviděl. Když se obrátil zpět, doslova do Buckinghama vrazil.
"Jsou ve vedlejší místnosti. Je jim jasné, že probíráme státní záležitosti, které nesmějí slyšet, jestli nechtějí přijít o jazyk..." zašeptal a otočil kardinála zády k sobě. "A to oni nechtějí..."
Sevřel ministra v pase a přitiskl si jeho tělo na své. Byl potěšen, když se nesetkal s žádným odporem. Sebejistě proto pozvedl dlaně na jeho hruď.
"Zakloňte se ... správně, klidně se o mě opřete... dlaně položte na má zápěstí... dobře..."
Jedno z těch zápěstí zůstalo na kardinálově hrudi, ale to druhé se přesunulo o něco níže. O dost nížeji, než bývá slušné, přesto se muž církve nezdál být pohoršen. Naopak, držel se pokynů do putníku. Otázal se jen s úsměvem:
"A jakže se ten tanec jmenuje?"
"Nevím, ještě jsem mu nestihl vymyslet jméno..."
Ta klidná odpověď ministra rozesmála.
"V tom případě nechápu, kdo vám dal právo vést..." Richelieu natočil hlavu takže se skrání dotýkal Buckinghamovy tváře. Pak ucítil dotek jeho rtů na svém krku.
"Při vší úctě, nejsem to já, kdo má sukni, kardinále..." zašeptal, než ho znovu políbil. Zbožňoval jeho vůni. Necítil žádný parfém, jen čistotu jeho kůže a šatů... snad trochu kadidla, které ho ale více svádělo ke hříchu než k pokání.
Richelieu si přitáhl muže za vlasy a přiměl jej věnovat větší pozornost svým rtům. Zavřel oči a nechal se líbat. Nebránil se jeho dotekům, jakkoli byly odvážné, prostě je potřeboval. Po chvíli polibek přerušil, opřel se týlem o Angličanovo rameno a snažil se tišit vlastní sténání. Ty ruce byly opravdu šikovné...
"Chtěl jsem o vás vědět všechno... toužím po vás..." zašeptal Buckingham a přitiskl se těsněji k ministrovým bedrům, aby tak svá slova podepřel důkazy. Přesněji jedním velkým důkazem. Tělo v jeho rukou se napnulo.
"Chci vás... here and now!" vydechl a vtiskl mu polibek pod ucho.
Ve zvucích hudby málem zanikl toužebný povzdech.
"Můj stůl..."
Buckingham se usmál a kardinálův návrh bez námitek přijal.

***
"Tady máte dalšího pinčlíka..." Ludvík XIII. se vysoukal z pod stolu a natáhl ruku ke kardinálovi.
"Vaše Milost je laskava, ale prosím, neobtěžujte se tím..."
"To je v pořádku. Tak co Buckingham?" oprašoval si král kolena.
"No, ne ve všech bodech jsme se shodli, Výsosti..." odvětil Richelieu a pod vousy se usmál .
"To mi došlo. Hele, černý kůň. Už je budeme mít všechny." zvolal právoplatný vládce země, než se vrhl pod okno.
"Prosím, Milosti, uvádíte mě do rozpaků." ozval se ministr zoufaleji.
"No dobrá, dobrá..." král nakonec usedl do křesla a rozladěně složil ruce na prsou.
Já vím, jak rád by ses tu válel po zemi a hrál si s figurkami, ty jedno přerostlé děcko, pomyslel si kardinál. Poděkoval králi, že se uráčil uposlechnout jeho rady, a posadil se naproti němu.
"No a kdy odešel?" vyzvídal panovník a natáhl se pro střelce.
"Je to pár minut, veličenstvo. Divím se, že jste se nepotkali..."
...aspoň bys viděl, jak vypadá pravý muž!
"Ten drzý Anglán! Nesnáším ho! Každý den si bere nové šaty, jenom aby mě ponížil! Kdo si myslí, že jsem?"
Kněz se jen blahosklonně usmál. Vladařské embryo, jak mi sám sdělil.
"Pak přijdu do pracovny svého ministra a ta vypadá jako po výbuchu! Co si o sobě ten chlap myslí? Že si na vás bude dovolovat?! Měl jste zavolat gardu, kardinále!" vztekal se panovník a rázně postavil figurku na šachovnici. Richelieu promluvil s klidem sobě vlastním:
"Nic se přece nestalo, Milosti. Navíc vztahy našich zemí-"
"Na to kašlu! Jen doufám, že vám nějak neublížil..." dodal král na hranici slyšitelnosti.
"Ovšem že ne, jsem ale dojat vaší starostlivostí, sire." Odvětil s hranou vděčností ministr, ale v duchu svou odpověď upřesnil: ublížil mi nádherně abys věděl, ty prcku!
Král se trošku začervenal, uhnul před kardinálovým zasněným pohledem a rozpačitě povstal.
"Ano. Tedy nenechám si sahat na své věrné služebníky..."
To je od tebe hezké, hlavně když necháš své věrné služebníky sahat na svůj stát, červíku. Oni si pak už sami určí, kdo na ně může sahat.
"Vaše milost si přídomek "Spravedlivý" plně zaslouží."
Hloupý by bylo sice výstižnější, ale ne tak reprezentativní.
Ludvík se váhavě vydal k odchodu. Ještě naposledy se ohlédl k rozházenému stolu. Přece jen mu to nedalo a začal stavět cínové modely vojáků, rozházené po mapě Evropy na podlaze.
Richelieu si odkašlal. Na to zapomeň, ty ti nedám! Stačí žes mi sebral půl paláce!
"Veličenstvo, prosím..."
"Ano, ano. Už jdu... ale, co je tohle?"
Kardinál na moment zkoprněl, dívaje se na šaškovský obleček v králově pravici, ale nakonec jen pokrčil rameny.
"Nemám nejmenší tušení."
Sledoval krále, který si oděv prohlížel. Klidně si ho nech, určitě ti padne...pánové, on si ho vážně odnese...
"Tak vám přeji příjemný den, kardinále." rozloučil se král a ani cestou nespouštěl oči ze zeleného kabátku.
"Krásný den, výsosti."
***
Kněz konečně osaměl, i když ne tak docela. Přešel k oltáři za svým stolem a odhrnul jeden z tmavých závěsů. Na světlo boží vykoukla rozcuchaná hlava Angličanova.
"Vaše Eminence, váš svěřenec krade šaty!"
"Kéž by zůstalo u šatů, můj milý..." povzdechl si oslovený.
"To je ale králíček. A to vám sem chodí často?" zašeptal a přitáhl si kardinálův prsten k polibku.
"Je to král, nebo si to alespoň myslí on a část dvora. Takže ano, leze mi sem poměrně často." zašeptal a pohladil vyslancovu tvář.
"Tak to abychom se podle toho zařídili, co?" zavrněl roztouženě Buckingham a vtáhl smějícího se ministra za oltář.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Profesor Profesor | 31. října 2011 v 21:49 | Reagovat

No, trochu jiné než povídky, na které jsem od tebe zvyklá, ale je to pěkné. Pobavilo mne to.

2 mila mila | 31. října 2011 v 22:08 | Reagovat

děkuju!mě se to líbilo moc,bylo to vtipné a celou dobu jsem se bavila:D Ty pověry o kardinálovi jsou přesné a návštěva krále neměla chybu  
ps. tu fotku miluju:D

3 majuar majuar | 31. října 2011 v 22:47 | Reagovat

Rovněž děkuji :) Vtipné, čtivé a možná i roztomilé. Král byl také skvělé napsaný a ty Richieho myšlenky...Nádhera :)

4 Sweethistory Sweethistory | E-mail | 1. listopadu 2011 v 0:04 | Reagovat

Já děkuji trpělivým čtenářům a komentátorům. Chtěla jsem zaexperimentovat a napsat povídku jen z dialogů...ale nějak to nevyšlo, tak je z toho jen další pokus o humornou story... víc v tom asi nehledejte:-D Z.

5 Emik87 Emik87 | E-mail | 1. listopadu 2011 v 22:41 | Reagovat

Z tvých povídek ta nejméně pravděpodobná. Na druhou stanu mě některé hlášky naprosto rozsekaly. Počínaje vladařským embryem a konče šaškovským kostýmem. Kéž bych měla tvou fantasii. Jen tak dál!!!

6 Ada Ada | 16. listopadu 2011 v 11:14 | Reagovat

No tedy, tohle bylo dokonale zvrhlé :D Historky kolující o kardinálově osobě mě dostaly :D Neuvěřitelné :D Kdoví, jestli náhodou opravdu nebyl vlkodlak a nehopsal po svých komnatách v domnění, že je kůň :D Každopádně je to velmi zábavné :D Jen… ty postranní myšlenky, které kardinál má, mi některé přišly… přehnané a rušivé při čtení. Pravda, byl očividně vyrušen v tom nejlepším, takže na trochu toho podráždění má nárok, ale přesto mi to nešlo k jeho jemnocitu a eleganci. Na druhou stranu, nebráním se tomu, že možná skutečný Richelieu podobný názor na krále měl, i když ho tajil.

7 Keneu Keneu | Web | 25. ledna 2012 v 17:38 | Reagovat

opravdu bych neměla číst takové věci
pak tu poskakuju i se židlí a vydávám zvuky a směju se jak blázen
zcela mě odrovnala  ta věta o sukni
*nadšeník*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama