Psát o hezkých věcech je malým východiskem ze smutného světa kolem.

Britsko-francouzské vztahy

17. října 2011 v 12:46 | Sweethistory |  SLASH POVÍDKY - RICHELIEU
Omlouvám se, ale nějak mě to chytlo. Snažila jsem se držet charakterů z nového filmu, proto je pan kardinál trošku jiný... něco jako pan Hans Landa ! No, snad se bude (aspoň někomu) líbit :-)
SW.


-----------------------------------

Buckingham nebyl ve Francii hostem vítaným, nýbrž diplomaticky nezbytným. Jeho přítomnost působila starost mnoha lidem a vyvolávala celé salvy povelů a nařízení, týkající se bezpečnostních opatření a zabezpečení státních tajemství. V Paříži byla angličtina podezřelá, ale během vévodova pobytu se jeho družina pohybovala po paláci zcela volně. A to byl problém.
Sám král byl jako na trní. Viděl v Angličanovi nejen potencionálního nepřítele, ale rovněž i soka. Jeho domněnka o královnině nevěře se sice nakonec ukázala jako mylná, ale přesto zůstával v tomto směru opatrný. Buckingham mu neprokazoval dostatečnou úctu a z jeho vystupování čišela arogance. Mluvil často ironicky a uváděl krále do rozpaků. A to si vůči francouzskému vladaři nesmí nikdo dovolit! Není se proto čemu divit, že Ludvík XIII. toho nafoukaného Anglána bytostně nesnášel.

Nyní stál na vnitřním nádvoří paláce a s nepočetným doprovodem vyčkával Buckinghamova příletu. Kardinál stál po jeho boku. Demonstraci síly v podobě šiků tisícovky gardistů si pro tentokrát odpustil, stejně jako vojenský úbor, který nahradila rudá klerika s dlouhým pláštěm, vlajícím ve větru. Vítr to byl jihozápadní, což nebylo v tuto roční dobu sice nic neobvyklého, nicméně směr, kterým se převlečník ubíral, velice rozčiloval čekajícího panovníka. Ten se totiž co chvíli ocital v záplavě červené látky, kterou byl nucen od sebe neustále odhrnovat. Kardinál hlídal nebe a neměl proto o králově svízeli nejmenší ponětí. Nebo to alespoň předstíral.
Konečně se zpoza mraků vynořila příď lodi. Nádvořím to zašumělo, ale žádný větší rozruch se nekonal. Lidé si na novinky zvykají rychle. Krále potěšilo vědomí, že tentokrát se vyslancův příjezd obejde bez senzace. Zazněly výkřiky povelů z paluby a loď zvolna dosedla na vyklizené nádvoří.
Buckingham ve skvostných zlatorudých šatech hrdě scházel po rampě a jeho široký úsměv byl patrný už z dálky.
"Vítejte na francouzském dvoře." pronesl Ludvík nejchladnějším hlasem, kterého byl schopen, a s neskrývaným uspokojením shlížel na klečícího muže.
"Je mi ctí, vaše veličenstvo. Kardinále." pronesl vyslanec vstávaje.
"Měl jste dobrou cestu?" pokračoval král bez zájmu. Buckingham ukročil a naklonil hlavu stranou.
"Ano, vlastně ano. Letěli jsme vysoko, takže k nám žádná dělová koule nedoletěla... sice to jednou bylo o chlup, ale jsme tady." zamrkal rozverně. Král ignoroval jeho promluvu a bez jakýchkoli emocí mu pokynul, aby jej následoval. V duchu ale proklel omezenost francouzských děl a nedostatečné střelecké schopnosti vojenských dělostřelců.
Když Buckingham procházel kolem kardinála, poryv větru mu vmetl rudý plášť do obličeje. Prudce ze sebe ten dotěrný kus látky serval, pohlédl na kardinála a se směsicí hněvu a opovržení ve tváři mu vztekle mrskl plášť k nohám. Pak vykročil za králem. Richelieu, chladný a dokonale klidný, se vydal za nimi.
***
Ples na počest vyslance byl velkolepý. Každý, kdo něco znamenal, byl přítomen. Stoly plné vybraných lahůdek, nejlepší vína, spousta hudebníků a moře tančících a korzujících hostů - to byly zábavy za Ludvíka XIII. Lidí bylo tolik, že vytratit se nenápadně ze sálu, nečinilo žádný problém ani kardinálovi, jehož oděv obvykle přitahoval pozornost jako magnet. Vklouzl do postraních dveří, zakrytými z části těžkým modrým závěsem, a zamířil chodbou k východu.
"Nejste moc společenský člověk."
Kardinál se ležérně otočil na muže v temně modrých šatech.
"Nejsem. Moje postavení mi neumožňuje, abych se bavil." pronesl klidně. Buckingham za sebou zavřel dveře do sálu a zůstal o ně zády opřený. I tak se ale prázdnou chodbou nesly líbezné zvuky pavany. Richelieu se na okamžik zahleděl kamsi do prázdna nad vévodovu hlavu a jen mlčky naslouchal hudbě ze sálu.
"To vám tedy nezávidím." uchechtl se Angličan. Kardinál pokrčil rameny. Pozoroval jej a marně si lámal hlavu nad tím, co od něj vlastně čekal. Nicméně měl dlouhou dobu na to, aby se připravil na vše. A jeho vyrovnanost svědčila o tom, že ten čas nepromarnil.
"Teď když mě omluvíte-"
"Znáte tenhle tanec?"
Prostý dotaz, ale co se za ním skrývá? Ministrův pohled ztvrdl, ale vyslanec mu dál čelil.
"Pojďte tančit." vyzval jej nakonec sebejistě Angličan.
Ne, neměl náladu nechat sebou jakkoli mávat. Cítil se jistý jen v roli, kterou dobře znal a odmítl z ní tak snadno vystoupit. Vrátil Buckinghamovi opovržlivý pohled a obrátil se k odchodu.
Angličan mlčky pozoroval, jak důstojně kardinál proplouvá chodbou. Zalovil v kapse a vytáhl červený růženec, který začal bezmyšlenkovitě mnout v prstech. Váhal. Nevěděl, jak se zachovat.
Cítil, že před tímhle mužem mu lichotky nebudou nic platné. Co platilo na ženy, se mu zdálo nepoužitelné, nevhodné... Byl na rozpacích a tak raději zachovával odstup. Nepouštět si nikoho k tělu, být odměřený. Nepříjemný. To mu šlo dobře. Ale kardinálovi rovněž. Nezávislý pozorovatel by tento stav snad nazval patovou situací, ale Buckingham tak daleko neviděl. Nedokázal odhadnout, na čem je. Nevyznal se v kardinálovi a domníval se, že jeho zájem o něj se nesetkává s odezvou. Ta přeháněná arogance vůči němu byla proto jakýmsi chabým pokusem vrátit jejich vztah na úroveň běžné spolupráce. Často vzpomínal na svůj neuvážený vpád do jeho komnat před necelými dvěma měsíci. Nejraději by si za něj nafackoval. Na druhou stranu ale stále přemýšlel nad tím, kolik toho musel vypít, aby se k něčemu takovému odhodlal...
Ukryl růženec zpět do kapsy a vrátil se do sálu, aby si vyhlédl tu, u které by si mohl napravit svou pošramocenou hrdost. Kdoví proč se zaměřil zrovna na dámu v rudých šatech. U ní se už s žádnou komplikací nesetkal.
***

Následujícího dne byl Buckingham pozván na hon. Štvanici neholdoval a nezdráhal se to králi sdělit. Nicméně když spatřil černého fríského hřebce, kterému před hřebčínem podkoní dotahoval přehoz se znakem rodu Richelieu, kousl se do rtu a nakonec prohlásil, že trocha pohybu mu jen prospěje. Otázal se jen, zda mu bude zapůjčen kůň.
"Vlastního jsem si jaksi zapomněl přibalit... Vaše milosti."
"Teď jste mě zklamal." potřásl teatrálně hlavou král. Pak mávl na sluhu.
"Dovedeš pana vévodu do stájí, kde si vybere koně na hon. Toho mu pak osedláš." Chlapec se hluboce uklonil a pokynul vyslanci, aby jej následoval.
Před vraty chtěl Buckingham poplácat koně po hlavě, ale zvíře se vzepjalo a švihlo mu kopyty těšně před nosem. Vyslanec spěšně uskočil, ale ztratil rovnováhu a ztěžka dopadl na tvrdé dláždění. Vyděšený sluha jej zvedal na nohy, zatímco podkoní popadl koně za uzdu. Uklidňovat jej nemusel, neb kůň už opět nečině stál na všech čtyřech a se zájmem sledoval nadávajícího Angličana.
"Odpusťte, pane! Opravdu mě to mrzí. Tenhle kůň je ďábel, pane, k němu se nepřibližujte... odpusťte, měl jsem vás varovat..." Buckigham přerušil kajícný výlev mladého sluhy. Z uctivé vzdálenosti se znovu zadíval na toho tvora a uvažoval, jestli ten útok náhodou nebyl záměrný. Ale jak by mohl být, je to jen zvíře...
"Ďábel, jako jeho pán." zavrčel. Sluha se nadechl aby přitakal, ale na poslední chvíli se zarazil. Tohle mu skutečně nepříslušelo. Místo něj odpověděl kůň, který zastříhal ušima a pokýval hlavou. Bože, on mi rozumí, blesklo vévodovi hlavou.
Král Ludvík XIII. vlastnil pozoruhodné koně a měl o ně dobře postaráno. I tak se ale žádný z nich nerovnal koni kardinála. Nakonec si vybral vysokého ryzáka, o kterém byl ubezpečen, že je králův nejoblíbenější. Co by neudělal pro utužení britsko-francouzské nevraživosti...
***

Nebylo snadné určit, byl-li kardinál Angličanovou účastí na honu nadšen či rozladěn. Tvářil se totiž stejně nezúčastněně jako vždy. Nuceně se usmál jen pokud byl osloven králem, ale jinak se nesl na svém koni jako ztělesněná arogance. Snad proto z něj Buckingham nemohl spustit oči.
Byl by to dokonalý model pro sochu. Alegorie lstivosti, boje, církevní moci nebo síly Francie -to vše mohl představovat. Úplný apokalyptický jezdec... v ten moment přeťala jeho myšlenkové pochody dubová větev, která jej švihla do obličeje. Naštěstí pro něj se v ten samý moment ozval zvuk honácké trubky, ohlašující přítomnost jelena. Psi se rozeběhli do lesa a jezdci je hbitě následovali. Nikdo tak nezaregistroval Angličanovo ponížení, když se se slzami v očích chytil za kořen nosu a sklonil se ke koňské šíji.
"Nesnáším hony!" zavyl vztekle, jakmile zpozoroval krev na své rukavici.
"Tak jste mě zůstat v paláci."
Buckingham téměř nadskočil. Kardinál byl necelých třicet metrů před ním. Seděl na koni bokem, s pravou nohou zapřenou o přední rozsochu sedla, a tvářil se pobaveně. Kůň se ani nehnul a pohledem se zraněnému vysmíval snad ještě otevřeněji, než jeho jezdec.
"Nechtěl jsem krále urazit..."
"Jste ten poslední, komu bych tohle věřil!" rozesmál se kardinál a pobídl koně do kroku. Buckingham se usmál, ale jeho obličej se zkřivil bolestí, jak mu nosem projela ostrá bolest. Zakryl si nos rukama a zavřel oči. Náhle ucítil dotek kožených rukavic na své bradě. Pohlédl na Jeho Eminenci a doufal, že ho jeho rudnoucí obličej neprozradí.
"Buďte bez obav, váš krásný anglický nosík zůstane i nadále krásný."
"To mě těší." zazubil se vévoda. Richelieu vyndal svůj kapesník, nalil na něj vodu z jezdecké lahve a opatrně mu jej přitiskl na horní ret. Krátce na sebe pohlédli.
"Večer už zase budete obšťastňovat dvorní dámy." zašeptal Richelieu bez stopy hořkosti. Vrátil se do obkročného sedu, uchopil uzdu oběma rukama a klusem se vydal za lovci.
Buckingham na nic nečekal a rozjel se tryskem za ním.
Richelieu za sebou zaslechl rychlý cval a rozletěl se lesní cestou, nechávaje pronásledovatele daleko za sebou. Angličan jej stíhal se zarputilostí sobě vlastní a štval koně za vlajícím rudým pláštěm. Pobízel zvíře anglickými povely, ale vzdálenost mezi jezdci se nezmenšovala, naopak. Kardinál jako zkušený jezdec vybízel koně sebevědomě k ještě rychlejšího trysku. Lesem se společně s duněním kopyt rozléhal i kardinálův smích.
"Na zemi nejste tak rychlý, pane!"
Stromů začalo ubývat a za chvíli vjeli do široké louky. Ostatní jezdci zde již postávali v hloučcích a netrpělivě čekali, až psi zavětří ztracenou stopu. Kardinál se prohnal kolem nich a jeho rudý oděv splašil několik koní. Král jej chtěl zavolat, ale nakonec od toho úmyslu upustil, protože jeho ministr už byl beztak mimo doslech.
Richelieu si vychutnával tu rychlost. Vítr mu hnal hřívu do tváře, jeho plášť za ním vlál jako prapor, červené solideo ztratil už dávno. Letěl prostorem a nemyslel na nic, užíval si jen ten pohyb. Zpěněný kůň jej nesl dál, odhodlaně a hrdě, bez větších pobídek, jako by byl pyšný na to, jakému pánovi může sloužit. Po chvíli se kardinál v sedle napřímil, uzdu si přendal do levé ruky a pravici pozvedl k nebi. Bylo to už dlouho, co se naposledy takhle svobodně projížděl krajem. Ujet všem starostem a povinnostem. Jak jen záviděl obyčejným vojákům, nezatíženým břemenem politiky. Začal zpomalovat. Zavřel oči a nechal koně přejít v pomalý klus. Věřil mu, vnímal každý pohyb zvířecích svalů a věděl přesně, co má jeho Démon v úmyslu. Pustil uzdu, spojil ruce nad hlavou a rozkošnicky se protáhl. Znovu se po dámském způsobu uvelebil v sedle stojícího koně a ohlédl se přes levé rameno. Nikoho za sebou neviděl.
"Yo- you´re strange priest..."
Kardinál v ten okamžik leknutím málem sletěl z koně. Vyslanec stál po jeho pravici. Vlasy měl rozcuchané a obličej rudý od větru. Na tváři se mu od nosu táhl proužek tmavé krve, která v té rychlosti stačila zaschnout.
"A vy jste vytrvalý." Úsměv mu ztuhl na rtech, když spatřil, co Buckingham drží v napřažené ruce.
"Tady, tohle je vaše. Neměl jsem právo vám jej brát..."
Richelieu se tiše díval na růženec v mužově zakrvácené pěsti. Skoro to vypadalo, jako by ty rudé korálky tály.
"Netušil jsem, že jste si ho nechal..." vydechl tiše kardinál, v jehož srdci se v ten moment něco pohnulo... nebo to možná jen kůň přešlápl z nohy na nohu.
"Dal jsem vám jej. Je váš." Rychle uhnul pohledem, aby si zachoval rozvahu.
"Za tu noc se omlouvám," pokračoval Buckingham "byla to ode mě nepředloženost, já... nemyslel jsem to tak-"
"To... slyším nerad." zašeptal kardinál. Okamžitě svých slov litoval, ale bylo pozdě. Vévoda jej slyšel velice zřetelně.
"Ne- já to---" vykoktal roztržitě, ale pak vše vzdal a vztekle vykřikl: "Damn! Blast it! Sorry really sorry! I behave like a fool. In fact I want to say you-"
Richelieu jej noblesním gestem zarazil a ještě noblesněji se tvářil, když vyslovil své doznání:
"Neumím anglicky."
Angličanovi spadla čelist. Byl to kardinál, kdo svým smíchem prolomil nepříjemné ticho.
"Mluvte francouzsky, španělsky nebo latinsky, ale vašeho jazyka nejsem mocen."
V těch slovech bylo něco neskutečně lidského, až se Buckingham neubránil úsměvu. Nesmál se kardinálově neznalosti, ale tomu tak obyčejnému nedorozumění, které si s jeho osobou ani nedokázal spojit.
"Myslím ale, že už nic říkat nemusíte..."
Richelieu sevřel rukama jeho tvář, přitáhl si jeho rty a políbil jej. Vášnivě, lačně, hluboce. Odpověď byla stejně dychtivá, ale to ho nepřekvapilo. Už ne. Železitá pachuť krve na mužových rtech jej vzrušovala. Majetnicky k sobě Angličana tiskl a plenil jeho ústa s románskou zaníceností. Buckingham vykloněný ze sedla se musel zapřít oběma rukama o hřbet kardinálova koně. Nebylo to sice pohodlné, ale pohodlí bylo to poslední, na co v tu chvíli myslel.
Než polibek ukončil, zakousl se kardinál jemně do mužova spodního rtu. Vyslanec tiše zasténal.
"You´re depraved..."
"Zní to krásně..." zašeptal a naposledy vtiskl polibek na jeho zarudlé rty.
Dívali se na sebe mlčky, oba zadýchaní, ani jeden nechtěl opustit pozici, ve které se nacházel. Mezi nimi bylo spoustu nevysloveného, ale oni slov nepotřebovaly. Konečně měli jasno. Intrikáni, spiklenci, spojenci.
Štěkot psů byl ale stále zřetelnější a tak oba muži nakonec přece jen otočili koně a vydali se zpět.
"Vaše Eminence..." promluvil po chvíli již vyrovnaným hlasem Buckingham.
"Ano?" ozval se stejně klidně kardinál.
"Umíte tančit?"
***
"Jak Vaše Milost sama vidí," pronesl Buckingham na oko zdrceně, "moje loď není momentálně schopna letu. Domnívám se že šlo o sabotáž ze strany-" Významně si odkašlal a mlčky kývl hlavou směrem ke kasárnám mušketýrů. Král zrudl. Pitomci. Ze všech možných legrácek si museli vybrat tu, která tu velvyslance zdrží?!
"Můj pobyt zde se... bohužel, o něco protáhne. Než moji muži loď opraví. Doufám, že to není problém, Vaše Výsosti."
Král se usmál a ubezpečil jej, že jeho palác je mu i nadále plně k dispozici. Bylo zřejmé, že nejraději by mu vlastnoručně zabalil svačinu a poslal ho do Anglie pěšky... ale diplomacie nic podobného neumožňovala. Naposledy pohlédl na to velkolepé plavidlo, na tu obrovskou horu tuhé látky, ze které v přední části vyčnívala jen honosná lodní příď. Snad to zprovozní rychle, pomyslel si a vyrazil ke kasárnám.
Buckingham se líně protáhl, když v tom zaznamenal letmý pohyb. Zaclonil si rukou oči a zaostřil na rudý objekt v oknech kardinálského paláce. Neviděl příliš zřetelně, přesto měl dojem, že se Jeho Eminence usmívá. Netradiční prodloužení vyslancova pobytu byl kardinálův nápad. A Buckingham souhlasil. Co by neudělal pro utužení britsko-francouzských vztahů...

Menší inspiračka...:-)
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Ada Ada | 17. října 2011 v 12:57 | Reagovat

Tvé povídky jsou vždycky okouzlující a čtivé, ať už bys psala od čemkoliv odporném. A že tohle bylo mimořádně krásné a lascivní ;) Děkuji za ten příjemný zážitek. Líbí se mi, jak stále píšeš kardinála tolik... otevřeného možnému hříchu. Je to provokativní a zcela se to liší od mého pohledu na něj. Což není chyba, právě naopak, je zajímavé vidět ho tak... mužného. Líbilo se mi to a dokonce jsem byla schopná vidět Blooma v hlavní roli. Mimochodem, jeho rozpaky mě okouzlily :D Dokonalé, vážně :)

2 majuar majuar | 17. října 2011 v 15:30 | Reagovat

Takový nádherná povídka nemůže zůstat bez pochvaly :) Neskutečná krása a čest tvá díla číst. Kardinál je v tvém podání neodolatelný :)

3 Sweethistory Sweethistory | E-mail | 17. října 2011 v 19:55 | Reagovat

[2]: Ježiš, to si snad ani nezasloužím:-) Moc děkuju. Povzbudila jsi mě:-)) Díky i tobě, Adi:-))

4 Profesor Profesor | 17. října 2011 v 20:15 | Reagovat

To je povídečka. Pěkná...
Nejlepší je tohle: Bylo zřejmé že nejraději by mu vlastnoručně zabalil svačinu a poslal ho do Anglie pěšky... ale diplomacie nic podobného neumožňovala.
Tadys mě dostala.
Orlando Bloom se mi sice v téhle roli podle fotek vůbec nelíbí, ale naštěstí to povídce nevadí.

5 mim mim | 17. října 2011 v 23:36 | Reagovat

Mám veľmi rada tvoje poviedky a teší ma, že si sa opäť rozpísala :). Som síce zarytým fanúšikom Severusa ale tvoje poviedky si nenechám ujsť, obzvlášť jeho eminencia kardinál je v tvojom podaní neodolateľný. Tento nový pár som si celkom nevedela predstaviť, ale výsledok je mimoriadne uspokojivý. Dúfam, že nás ešte potešíš nejakými kúskami na tému anglicko-francúzskych vzťahov. Fakt dobrá práca :)))

6 Sweethistory Sweethistory | E-mail | 18. října 2011 v 11:35 | Reagovat

[4]:...a hele, chybí mi tam čárka...:-D Děkuju. Já Blumu neměla předtím ráda vůbec, protože mi připadal jako takový libový hezoun... ale pak jsem o něm četla nějaké komentáře a pár rozhovorů a musela jsem uznat, že je vcelku v pohodě. Navíc se chová velice vstřícně k fanouškům, což je takový spolehlivý indikátor normálního herce:-D No a když jsem ho viděla na fotce s Davidem Suchetem, tak bylo vše odpuštěno…:-D

7 Sweethistory Sweethistory | E-mail | 18. října 2011 v 11:40 | Reagovat

[5]: Ahoj. Moc děkuji. Mám ještě nějaké nápady (zaplať pánbůh)tak snad bude čas ještě něco sepsat:-)SW

8 Anitram Anitram | 24. října 2011 v 22:52 | Reagovat

Kardinál prostě válí :) Hltám každou povídku o jeho eminenci a už se nemohu dočkat dalšího pokračování z tvé tvorby ;)

9 Sweethistory Sweethistory | E-mail | 24. října 2011 v 23:15 | Reagovat

[8]: To mě vážně těší:-) No,snad se dočkáš:-)

10 Mila Mila | 26. října 2011 v 20:44 | Reagovat

To byla kouzelná,taková lehce bláznivá,ale podle traileru přesně filmová povídka.Vzducholodě mě poslaly ze židle:D víš že tenhle Richelieu se mi líbí taky.Není roztomilý jako v těch dřívějších,ale není to rozhodně na škodu.A jak se dohání anglán s králem k šílenství,to nemá chybu:D Prosím víc!!!!!

11 Paulett Paulett | 1. listopadu 2011 v 22:56 | Reagovat

Nádherně napsané....fakt nádherné čtení. Zvlášť miluju lovy...jo a mám jednu věc společnou s kardinálem (konečně) - neumím anglicky :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama