Psát o hezkých věcech je malým východiskem ze smutného světa kolem.

Slunce v duši 3

3. srpna 2009 v 16:40 | Sweethistory |  SLASH POVÍDKY - RICHELIEU
Pro Marťu-Spolužačku k narozeninám:o) Všechno nejlepší!
--------------

"A jak jsem již řekl Vaší Eminenci," zdůraznil nevrle CinqMars, "je výslovným přáním Jeho milosti, aby jste se zítra dostavil-"
"Ale ano, však já jsem vás slyšel. Buďte bez obav." odtušil Richelieu.
Mladý šlechtic si posměšně odfrkl, zabořil se hlouběji do pohodlného křesla a rozverně si přehodil nohu přes nohu. Ve své mladické aroganci se přímo vyžíval v situacích, kdy mohl kardinálovi něco nařizovat. Pravda, neměl k tomu mnoho příležitostí, ale když už se nějaká naskytla, hodlal si jí až gurmánsky vychutnat.
Mysl Jeho Eminence byla obtěžkána starostmi zcela jiné povahy. Naneštěstí si markýz, který si byl až bolestně vědom své bezvýznamnosti, této okolnosti povšiml a hodlal využít kardinálova oslabení k útoku. Naneštěstí pro něj, samozřejmě.
"…ach, ano, jak jste mě mohl slyšet říkat už nejméně třikrát. Eh…a smím-li se otázat, jak se daří kardinálu Mazarinovi?"
Velký kardinál seděl dál bez hnutí za svým stolem. Jeho ostře řezaná tvář askety byla bledší než bylo obvyklé, jindy tak pronikavé oči nyní jen líně a jako bez života shlížely na dřevěnou desku stolu. Zdálo se, že i jas jeho róby potemněl a už nevyzvedal přednosti knězovy siluety. Ministr teď vypadal jako stará socha.
CinqMarse nastalé mlčení utvrdilo v jeho přesvědčení. Starý kardinál nám dosloužil. Udělal by nejlíp, kdyby odešel někam na odpočinek, ano. Král by mu ve své milostné šlechetnosti mohl ponechat křídlo ve svém…pokoj ve svém křídle, anebo ještě lépe, nějaký malý lovecký zámeček…u hranic se Španělskem. Oh, kterak je náš král dobrotivý.
"Kardinálu Mazarinovi se doufám daří dobře. Inu, je mlád, jeho tělo je zdravé a mysl jasná…" poškleboval se markýz. Richelieu i nadále nejevil známek života.
"…a takovým jako je on patří budoucnost, která náš čeká a je již velmi blízko…"
Richelieu si s prázdným výrazem pozvedl porcelánový šálek k ústům a zvolna se napil. Bolest, kterou mu způsobil horký nápoj nedal nijak najevo, stačila ale k tomu, aby vrátila kardinála do reality.

"…a byla by ještě blíž, nebýt těch, kteří brání jejímu příchodu svou senilní…"
On tu ještě je? To mluví se mnou?
"…vůlí."
Co si to ten spratek vlastně o sobě myslí? Kardinálův zrak opět zaplál. Úkosem střelil pohledem po mladíkovi, rozvaleném v křesle. V jeho křesle. Kardinál stiskl zuby, stáhl obočí a v poslední klidné vteřince odložil šálek na stůl.
***

Otec Josef vyšel na chodbu před ministrovu kancelář. Ta síň plnila úlohu jakési čekárny. A dnes byla všechna křesla obsazena návštěvníky, čekajícími na audienci u kardinála. Otec Josef se zastavil před vstupem do své pracovny, která byla hned vedle té kardinálovy, a pozvedl ruku ke klice.
Nečekaný hluk a lomoz porážené židle, který se ozval z kardinálovy kanceláře, jej ale zarazil. Další útok? Pro rány boží…kde jsou stráže?
Několik šlechticů překvapeně povstalo a s rukama na toulcích kordů vykročilo na pomoc napadenému. Sotva se padre stačil pokřižovat, ozvalo se zpoza zdobených dveří prosebné kvílení, zakončené nárazem tak silným, že se dveře otřásly.
Procesí, ženoucí se k ministrovi, se rázem zarazilo. Kdosi na druhé straně zašátral po klice. Do překvapeného davu vpadl mladý šlechtic.
Oněmělý zástup ucouvl.
CinqMars vypadal, jako by jej z pokoje vyhnala rozlícená mantichora. Oči měl vytřeštěné, vlasy rozcuchané, brada se mu třásla a jen tak že lapal po dechu. Přepadl přes práh a rozplácl se na podlaze jako žába.
Vyděšený dav pozoroval plazícího se králova milce, jak se s kňučením souká dál od dveří a snad i…pláče.
A když ve dveřích stanul rozlícením nepříčetný kardinál a cosi hystericky vykřikuje mával nohou od židle nad hlavou, bylo na otci Josefovi, aby zakročil.
Přiskočil ke kardinálovi, který se teď démonicky tyčil nad vyděšeným mladíčkem, a zahradil mu svým tělem cestu k oběti. Ano. Pouze tento chrabrý pastor se osmělil a svým zákrokem umožnil markýzovi nedůstojný útěk. CinqMars se v mžiku vyhrabal na nohy, prokličkoval zástupem a jako by mu za zadkem letělo tisíc sršňů, vyletěl z paláce.
Zraky přítomných se pak opět stočily ke kardinálu de Richelieu. Spatřili, kterak se jej otec Josef s nasazením celé své síly snaží natlačit zpět do kanceláře. Kardinál-vždy tak vyrovnaný muž, který budil respekt už jen svým stoickým klidem- vyvolával teď svou nepříčetností v poddaných nemalý děs. Rudá pláštěnka poletovala kolem jeho rukou jako krví zbrocená křídla samotného satana, rozcuchané vlasy poukazovaly na nepříčetnost, vytřeštěné oči pak na nevyzpytatelnost. Vypadal jako inkvisitor při fanaticky plamenném projevu.
Trvalo poměrně dlouho, než za oběma muži zapadl zámek dveří. Generálové, diplomaté, úředníci-těm všem jen pomalu začínalo docházet, co se s největší pravděpodobností seběhlo v kardinálově pracovně.
"Vaše Eminence se zbláznila?" vyhrkl na ministra neohroženě kněz. S vypětím sil dostrkal kardinála do křesla a obrátil se pro karafu s vodou.
Richelieu neodpovídal, jen otáčel v rukou vyřezávanou lví tlapkou. K sakru, jak k ní přišel? Matně si začínal vybavovat tvář CinqMarsovu, když se na něj pln zloby vrhl. Mladík sletěl nazad, udělal kotrmelec a s navalenými gaťaty narazil do dveří- nebo jej na ně hodil?-už si nevzpomínal. Ano a pak vyběhl na chodbu. Ale kde vzal tu nohu? Kardinále, kardinále…
"KARDINÁLE!"
Richelieu pozvedl hnědé oči. Josef k němu soucitně přiklekl, zahodil kus dřeva a místo něj mu vtiskl do rukou broušenou číši. S povzdechem spustil:
"Takhle to dál nejde. Nechcete mi říct, co se stalo, prosím. Ale nemůžu a nebudu jen nečině přihlížet, jak likvidujete další kus nábytku. A kardinála Mazarina donekonečna vyhazovat nemůžu. Nevím, co se mezi vámi stalo, a ani si to neumím představit. Navíc, pan Mazarin začíná být neodbytný. Uvidíte, že jestli ho nepřijmete, přileze za vámi oknem. Nechci po vás vysvětlení…to není v mé pravomoci, chci jen, abyste se vzpamatoval. Máte-li problém, tak ho vyřešte! To jste mi přece vždycky říkal-"
"Kdybyste jen věděl…" fňukl Richelieu a sklopil hlavu. Otec Josef nasucho polkl. Richelieu byl jedním z mála stabilních pilířů království. Jestli se zbortí, bude to konec Francie.
"Inu…a čím vás ten mladík tak rozohnil?"
"Už mě nemil- ach bože, vy myslíte CinqMarse, že? Já, já ani nevím…vysmíval se mi a pak jsem pil čaj a…a…"
"Nu?"
"…nebyl v něm cukr."
"Prosím?"
"No vážně. Byl hořký. Odporný."
"Ale já myslel…"
"Chápete? Hořký. Nestojím jim ani za cukr…"
"Komu?"
"NIKOMU!" zakvílel ministr a schoulil hlavu až na svá kolena.
Otec Josef neviděl ještě nikdy kardinála plakat. Jak mohla malichernost, jakým byl neoslazený čaj, připravit o nervy takového velikána?
"Příteli, smím vám poradit?" Josef přemýšlel, má-li smysl čekat na svolení, které by přes sílící vzlyky stejně nejspíš ani neslyšel.
"Zrušte všechny dnešní audience…uklidněte se, no tak…tady-" podal mu svůj kapesník "a zamyslete se. Neznám schopnějšího muže, než jste vy. Och, Vaše Eminence, vy si s tím poradíte. Jen nechte svou mysl uklidnit."
Richelieu zvedl hlavu. Zabořil bradu do zmuchlaného kapesníku, popotáhl a zamrkal na mnicha. Ten se konejšivě usmál.
"No tak! Kde by byla naše Francie bez vás? A nebulte už, co si o vás ti papalášové za dveřmi pomyslí? A víte vy co? Já je pošlu pryč a vy mi slibte, že to vyřešíte." zamrkal šibalsky.
Richelieu vrhl vděčný pohled na otce Josefa a začal zuřivě přikyvovat. Josef ho pohladil po vlasech, ztěžka se zvedl a vydal se ke dveřím.
Sotvaže nasadil strnule nekompromisní výraz úředníka a vystrčil hlavu ze dveří, spadla mu čelist.
Síň byla prázdná.

***

Trvalo dlouho, než se Mazarinovi podařilo vypátrat působiště jistého vojáka a ještě déle, než se osmělil jej vyhledat. Ale už to nemohl déle odkládat.
Byla už noc, když v červeném pláštíku a na svých vysokých podpatcích cupital halou kasárenské budovy. Jeho kroky se rozléhaly chodbou jako údery bubnu a nebylo divu, když z jedněch dveřích náhle vykoukl ospalý soldát a pohrozil buřiči pěstí. Voják zapadl do své sluje rychleji, než si stačil uvědomit, komu právě vynadal. Mazarin si pak-poučen i do budoucna- vyzul botky a pelášil dál bos.
Když zabočil do jedné z mnoha chodeb, vrazil vinou vlastní nepozornosti do vysokého muže, který rázně kráčel opačným směrem. Malý Ital byl hrubiánem odstrčen ke zdi. O co horší navíc bylo, že mu ten člověk ani neomluvil! Darebák! Mazarin si uraženě odfrkl a nejistě si to rázoval dál do nitra budovy.
**
Vysoký muž znal přesně svůj cíl. A ani setkání s přítelem ho nemohlo od jeho úmyslu odradit. Richelieu doufal, že nebyl poznán.
Teď proklínal nešťastnou ruku otce Josefa při výběru uniformy. Velikost šatu seděla, což o to. Ale boty byly těsné…i Mazarin by v nich skuhral a co teprve Richelieu?
"Tady seš, ty hovado líný!" Richelieu se zděšeně zarazil. Čísi ruka jej popadla za rameno a smýkla jím nazad. Kardinál zapomněl, v jaké situaci se nalézá a zařval:
"Co si to dovolu-" to už hleděl do spoře osvětlené tváře Buggého.
"Tak ty budeš ještě vodmlouvat? No počkej!"
Podnapitý Buggé nakopl Jeho Eminenci do zadku. Richelieu vyjekl bolestí, zavrávoral a spadl bokem na stěnu. Všichni jeho strážní andělé si zjevně vzali volno a zůstali okounět na dvoře. Nejen malé boty, ale také mizerná hodnost…Josefe, ty troubo…
To už jej ale Buggé chytil za límec a zacloumal jím:
"Tu chodbu vytřeš! Osobně na to dohlídnu, rozumíš? Já ti dám, neplnit rozkazy! Ještě jednou, ty špíno plesnivá a odvedu tě rovnou ke kardinálovi!" Lihové výpary zaplnily v mžiku celou chodbu a otupily kardinálovy smysly. Ale poslední věta přebila smrad a vnukla mu spásný nápad:
"A já bych raději rovnou k Jeho Eminenci…" zkusil to rafinovaně Richelieu. Byl odhodlán dělat výtržnosti, jen aby ho dovedli do jeho pracovny, ale nevzal na zřetel stav důstojníka. Ten chvastoun by v tomhle stavu do paláce nevstoupil a i kdyby, vyhodili by jej.
"Kardinál spí. A tebe čeká podlaha! Tak sebou hni, ty kůže líná!"

Jako největší póvl byl šlechtic dovlečen do ubytovací části kasáren. Tam mu Buggé ukázal kýbl s vodou a když se Richelieu otočil zpět, přistál mu na hlavě i smradlavý hadr. Zhnuseně si jej odmotal z obličeje a mrštil jím do džberu. Ke své nelibosti shledal, že se Buggé uvelebil na dřevěné lavici a že jí nehodlá jen tak opustit.
"Tak se čiň, ty hnuse!" pobídl jej, vylovil z pláště čutoru nevalného obsahu a zhluboka si zavdal.
"A nebo tě mám dát zpráskat? Tak si vyber!"
Richelieu si přidřepl a skřípaje zuby začal máchat hadr ve vodě. V takovém stavu by byl ten opilec schopen všeho a on se navíc nechtěl prozradit. Nedovedl si představit, jak by to vysvětlil…Buggé by si to samozřejmě pro sebe nenechal. Slyšeli jste? Náš vilný kardinál se po nocích plíží po kasárnách! Navíc v uniformě vojáka. To je nehodné vašeho postavení, Eminence! To je skandál! Pro všechno na světě, to je smrad…
Jeho štíhlé prsty, uvyklé jemnému krasopisu, pro které činilo největší bolest nanejvýš tak nošení kardinálského prstenu, se jen s přemáháním daly nutit do práce. Navíc se kardinál nechtěl umazat a tak si jednou rukou přidržoval plášť a druhou stíral pískovcové čtverečky. To se mu úspěšně dařilo několik minut, než jej nečekaný kopanec přilétnuvší odkudsi z neznáma povalil na mokrou zem. Klobouk mu slétl z hlavy. Při pádu navíc vrazil do džberu, takže mu cákanec studené vody přistál za krkem. Kdesi nad ním duněl škodolibý smích.
"Kdo si myslíš, že seš? Tak tobě práce nevoní? Mám tě poslat kydat hnůj? To by bylo pro ty tvoje pracky přijatelnější…"
Kardinál si uvědomil, že spadnuvší klobouk odhalil jeho vyholenou tonzuru- znak všech duchovních. Ale Buggé byl naneštěstí tak ožralý, že bílé kolečko na jeho týle považoval za pleš, pročeš vtipně uzavřel:
"…dědku plešatá!"
A protože se už schylovalo k dalšímu kopanci, potupený kardinál spolkl nadávky a jal se bez hlesu drhnout podlahu. A tentokráte oběma rukama a s koleny ve špíně.
**

Když narazil na vchod do kasemat, seznal Mazarin záhy, že jde špatně. Po paměti se vydal zpět. Napojil se na hlavní chodbu a prošel jí dál, až konečně našel schodiště, které mu popisoval Vermer. Stará prkna byla sice příjemnější, než chladné dlaždice, ale o vyčnívající třísky si kardinál roztrhl punčochy. Se střevíci v rukou docupkal do ústí kýžené chodby. Tam se ale zarazil. Ve vojákovi, který se lopotil na podlaze z hadrem, vytušil neurvalce, se kterým se předtím střetl. Dobře mu tak! pousmál se. Ale počkat…
Mužovo štíhlé tělo se zdálo Mazarinovi povědomé. A po jediném bližším pohledu už Ital nepochyboval: Toto je pozadí kardinála de Richelieu, které-ač ve špinavém stejnokroji- nijak nepozbylo svého půvabu.
Mazarin po špičkách zašel za roh. Přemýšlel, co dělat. Má tam vpadnout? Nebo jen tak jakoby nic projít kolem? Ale když je Richelieu až tam, zřejmě tím něco sleduje…
Ale co a zdali je činnost kardinálem vykonávaná dobrovolná či nikoli, už nezvážil. Pln radosti, že se snad vše urovná i bez jeho zásahu, odkráčel pryč.
**
Šlechtic v černém se vracel z kardinálského paláce. Jeho Eminence si nepřeje být vyrušována. Odejděte. Pche…to určitě! Brumlal si pod vousy. Přitáhl si kabát úžeji k tělu a vztekle nakopl první kámen, který mu přišel pod nohu. Potřeboval si vybít zlost. Muže, kterého miloval, mu nejspíš odloudil jakýsi Italský trpaslík. Hraběte žralo už jen to, jak tomu skřetovi mohl jeho milovaný dát přednost před ním-hrabětem de Rochefort!
Já ho potkat, tak ho snad-
Od kasáren mu cupkal v ústrety rudý objekt. Hrabě ztumpachověl. Ach, bože, díky. Vždyť já se ho teď můžu zbavit beze svědků…
Když Mazarin dokončil očistu svého pláště, vzhlédl a uviděl Rocheforta stát několik málo metrů před sebou. Chvíli přemýšlel, co, proč a jak, ale hned toho nechal a rozběhl se k vojákovi.
"Vážený hrabě. Vím, že ši o mě myšlíte v šoučašné době jen to nejhorší, ale dovoltě mi, ať vám vše vyšvětlím! Pro krištovy rány, pane…odložtě tu žbraň, nebo začnu žvát!" Ital zabrzdil pár kroků od muže, který na jeho prsa mířil kordem.
"I-i šnaď každý odšouženec má právo na pošlední přání. Buďme čiviližovaní a dodržme tuto krášnou tradici…" zaskuhral Mazarin. Hrabě překonal svou nenávist a sklonil kord. To už se Mazarin zavěsil do jeho rámě a odváděl jej ke kamenné lavičce.
"Iňu, můj milý. Něbuděte tomu věžit, ale vše še šeběhlo že šcela jiných důvodů, než ši myšlíte…"
**

Kardinál drhnul podlahu seč mohl. Přemáhal vzlyky, nadávky i skučení, neb nepřirozený postoj mu způsoboval bolest. Když nebyly jeho vlasy staženy stříbrnými sponkami, padaly mu do tváře a teď byly celé ulepené od špinavé vody, jak si je kardinál ustavičně odhrnoval z obličeje. Hotové galeje. I uniforma už se za černou dala považovat jen těžko.
Armand uvažoval, kolik minut už uběhlo…dobrá hodina…a to měl za sebou teprve polovinu chodby. Pro rány boží, Rocheforte, za tohle bys mi měl odpustit cokoli. Ani Ježíš nazaretský neměl takovouhle pakárnu se svým křížem…nerouhej se, synu! On zemřel pro lidstvo. No jo, ale já tu svou duši nejspíš taky vypustím a to z daleko prozaičtějších důvodů…
A Buggé, ten zpropadený Buggé ne a ne usnout. Sotva se kardinál prodral špínou z jeho dosahu, už za sebou slyšel jeho potácivé kroky. Důstojník klopýtal od jedné lavice k druhé, takže byl vždy nablízku. A kdykoli míjel klečícího dříče, neopomněl jej konfrontovat s podrážkou své boty.
Jak čas plynul, míjel kardinál jedny dveře po druhých, až se nakonec probojoval k těm, které hledal. Ale ani tak neměl vyhráno. Buggé stále bděl. Notor zatracená!
Předstíraje, že stírá práh, přikrčil se k dřevěnému křídlu a opatrně zaklepal. Nikdo nevyšel.
Zkoušel to znovu, ale pořád nic.
Richelieu naprázdno polkl. Sil mu již povážlivě ubývalo a bolest začínala ochromovat celé jeho tělo. Tady už pomůže jen zázrak!
"Buggé, zdravím tě, ty starý korzáre!"
Zázrak! Richelieu se prudce otočil. Chodbou se k němu blížil…ach, dobrotivý bože, je to on.
"Á, Rocheforte, kamaráde! Už jsi zpět? Jak bylo u pana kardinála?" škytl familiérně Buggé.
"Nepřijal mě…bůh ví proč…" odtušil hrabě.
Richelieu se posadil na paty a všemi možnými způsoby se snažil upoutat pozornost svého milence. Poskakoval, mával rukama i hadrem , ale málo platné. Rochefort se usadil vedle Buggého a snaživce si vůbec nevšímal.
Anděli, tady jsem! Copak mě nevidíš? Nebo nechceš? I ty prevíte, já tu pro tebe trpím a ty mě ignoruješ?
Richeliu se po kolenou doplížil k lavici, na které teď oba vojáci seděli. Chtěl se k hraběti dostat blíž a dát se mu poznat, ale Rochefort jen bez zájmu zvedl nohy, aby mohl vytřít pod lavičkou. Jeho opilý kamarád se nezmohl ani na to a s řehotem položil své těžké kožené holiny na kardinálův hřbet. Richelieu sklesl až k zemi a přemáhaje slzy vysmýčil prostor pod oběma důstojníky. Když vycouval zpět a s bolestí v zádech se napřímil, zachytil konečně Rochefortův pohled. Byla v něm ale jen lhostejnost. Richelieu se cítil, jako by mu někdo zabodl ledovou dýku do srdce. Zkroušeně spustil paže.
"Neflákej se ty…" zařval na něj Buggé. Než se kardinál vzpamatoval, uviděl okovaný podpatek, namířený na svá prsa. Zavřel oči a připravil se na bolest, která ale nemohla být větší než ta, která zajala jeho srdce.
Rochefor zareagoval s rychlostí blesku. Buggé v mžiku okusil vlastní medicínu a s nechápavým výrazem se teď válel na podlaze. Richelieu jen vykuli oči.
"Mám dojem, žes poněkud přebral, chlape!" smál se hrabě. "Víš ty co? Jdi se vyspat. Dohlédnu na něj sám."
Buggé se rozesmál. Vyhrabal se na nohy a pravil:
"Jsi kámoš! Máš to u mě…ale dej si na něj pozor…je línej jak veš. Když tak ho klidně nakopni." Máchl rukou na pozdrav a odpotácel se pryč.
Sotvaže zmizel za rohem, sesul se Rochefort na mokrou podlahu a něžně kardinála objal. Richelieu, jehož city právě zakusily těžkou ránu, se jen uraženě odvrátil. Toho hrabě využil a přitiskl své rty na kardinálovu tvář.
"Musíte mi prominout, že jsem se k vám neznal, ale došlo mi, že by se vám prozrazení asi dvakrát nezamlouvalo…"
"Pochopil jste správně." zavrčel Richelieu, který svou zlobu udržoval při životě už jen naoko. Rochefort se musel smát, když si prohlížel ministrovu zamračenou tvář pokrytou šmouhami bláta. Vypadal roztomileji než obvykle, bylo-li to snad vůbec možné.
"Dal bych nevím co zato, abych přišel dříve a-"
"-a ušetřil mě takové potupy?" zavrčel kardinál. Rochefort chtěl sice původně říci, že by jej rád pozoroval déle v této pozici, ale raději na to hned zapomněl.
"Přesně tak. Můj nejdražší, ale vy jste to vše podstoupil…pro mne?" uculil se hrabě. Richelieu se v jeho objetí zavrtěl.
"Já…přišel jsem vám vše vysvětlit a…no, chtěl jsem, abyste se ke mně vrátil…protože…" Vojákovo obětí zesílilo.
"…protože vás miluji, ale teď bych se rád umyl, protože smrdím." zahuhlal. Rochefort přemáhal smích.
"Co že?"
"No, slyšel jste dobře. Chci se vykoupat!"
"Ne, to předtím."
"Páchnu."
"Ne, to bylo až po tom."
"Po čem?"
"Po tom, co chci slyšet."
"A co chcete slyšet?" (Nutno poznamenat, že teď už se kardinál nehněval ani trošičku.)
"No, říkal jste, že chcete, abych se k vám vrátil, protože mě…milujete, tak to myslím znělo."
"Ano, asi to tak znělo. Tyhle chodby mají podivnou akustiku."
"Na akustiku kašlu! Mluvil jsem s Mazarinem."
Richelieu se na něj otočil. Pod pronikavým pohledem jeho nádherných očí ztratil hrabě poslední zbytky sebekontroly. Popadl kardinálovu tvář do svých dlaní a žádostivě zlíbal jeho rty.
"Roch-Roche-forte…tak vy…vy už to ví…?"
"Ano, vím."
"A co…co vám řekl?" vyzvídal nevěřícně kardinál, čímž značně ztěžoval Rochefortovi práci.
"Všechno. Že šlo pouze o jakousi didaktickou ukázku a že jste mi zcela oddán. A já myslím, že mu budu věřit…" Slastný povzdech se vydral z ministrových úst, když mu hrabě rozhrnul límeček a nenasytně líbal jeho šíji. Teď už se kardinál zcela poddal jeho moci.
"…je to pravda." zašeptal mu hrabě do ucha.
"Co, můj drahý?" broukl kardinál.
"Smrdíte."
Richelieu vytřeštil oči.
"Já vás nechám vydrhnout celý svůj palác! Pak uvidíte…" V náručí svého kapitána ale rychle zjihl.
"…anebo vlastně…. nikdy není pozdě na večerní koupel, že, můj synu?" Uculil se smyslně Richelieu a nechal se vynést z kasáren.
***

"Josefe? Buďte tak laskav a přineste mi polštář. Děkuji." Richelieu se přitáhl za desku stolu a vystlal si křeslo doufaje, že tak uleví svým bolavým partiím.
"Už je Buggé hotov?" sykl, když dopadal do podušky.
"Ano, Vaše Eminence. Mám jej propustit?" otázal se bez zájmu mnich. Za ty roky byl zvyklý na podivné a mnohdy nevysvětlitelné rozkazy svého mocí rozmařilého přítele.
"Ne. Ať to vezme ještě jednou. Z té podlahy se bude moc dát jíst!"
"Jistě, Eminence. A zavedl bych ho také do vaší ctěné koupelny…je tam strašně nacákáno."
Kardinál se zakuckal. Odložil talířek se sušenkami a začal se bušit do prsou.
"To-to-to nechápu…jak k tomu mohlo do-dojí-ít-"
"Vážně? Inu, to se někdy tak přihodí…" věnoval ctihodný mnich kardinálovi herdu do zad, "Archimedův zákon, se tomu říká…"
Richelieu zrudl.
"Ano, ehm…donesl byste mi ještě jeden polštář? Bolí mě záda." snažil se kardinál zavést hovor jinam. S lhostejným výrazem se znovu zakousl do sušenky.
"Ale, jistě. A dovedu si živě představit, od čeho vás bolí…konkrétně ty spodní partie…Vaše Eminence???" vzkřikl mnich a přihnal se zpět k dávícímu se ministrovi.
"Jose-fe vy-vy idio-te-tedy, eh, děkuji…chtěl jsem říci, bratře v Kristu, jděte k čertu!"
 

16 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Bea Bea | E-mail | 3. srpna 2009 v 17:10 | Reagovat

O madonna mia!
Umírám smíchem, zvláště při závěrečných partiích.:o) Máš u mě jedničku s hvězdičkou. :-)

2 Profesor Profesor | 3. srpna 2009 v 18:09 | Reagovat

Ou. Moc pěkné. Pobavilas mne, což se v těchto dnech podaří jen málokomu.

3 Ada Cordella Ada Cordella | E-mail | Web | 3. srpna 2009 v 18:17 | Reagovat

Ach, bylo to kouzelné :-)) Nádherné! Nevím, co mám pořád psát :-D
Ta usmiřovací scénka neměla chybu, celé to bylo prostě nádherné! A vtipné :-))
Těším se na další.
Honem honem piš!! :-))

4 Sweethistory Sweethistory | 3. srpna 2009 v 18:22 | Reagovat

Moc díky:-) Jsem ráda, že se vám to líbilo:-D Ale kdyby byla nějaká výtka, byla bych ještě raději:-)

5 V jako Verata nebo Véčko jestli chceteXD V jako Verata nebo Véčko jestli chceteXD | 3. srpna 2009 v 22:06 | Reagovat

chudáček se nám málem zadusil sušenkou:-D

6 Sweethistory Sweethistory | 3. srpna 2009 v 22:21 | Reagovat

[5]: To by ti udělalo radost, že? Ty nepříteli církve svaté...já mám co mluvit, což? XDXDXD

7 Marťa spolužačka Marťa spolužačka | 3. srpna 2009 v 22:26 | Reagovat

mno jak jinak zase supr počteníčko - krásný čtění na dobrou noc ... tak papappa a brou noc =)

8 Prisaham Prisaham | 5. srpna 2009 v 23:39 | Reagovat

Díos Mío, taky jsem se málem zadusil sušenkou

9 Bea Bea | E-mail | 15. srpna 2009 v 11:53 | Reagovat

Kritiku?
Tedy.:D Jenom malou. Objetí je od slovesa objímat, tudíž psáno "je" nikoliv "ě".
To by potom bezmála byla "obětina" a to už je přece jen trochu v jiné rovině.:-)

10 Sweethistory Sweethistory | E-mail | 15. srpna 2009 v 13:56 | Reagovat

[9]: Tak jestli je tohle to nejhorší, cos tam našla, tak jsi mi udělala radostXDXDXD
Až to bude znít nevěrohodně, gramatické odůvodnění je mi jasné, jen jsem se upsala. Ale dík:-)
Zuzina

11 Muraki Muraki | 26. listopadu 2009 v 12:40 | Reagovat

Prostě nádherné. čtu to už snad po dvacáté a stále je to nádherné;)

12 Sweethistory Sweethistory | E-mail | 26. listopadu 2009 v 21:52 | Reagovat

[11]: Vážně??? Muráááki, já jsem z tvého díla rovněž víc než nadšená:-) Vážně se ti to strašně povedlo!!! Už se teším na další dílek:-)

13 Muraki Muraki | 29. listopadu 2009 v 23:54 | Reagovat

[12]: Další dílek kardinála bude 30.11.09, pro dnešek bych  si dovolila doporučit jednu novinku z RPS.
Krásné počtení
Muraki

14 Sweethistory Sweethistory | E-mail | 30. listopadu 2009 v 23:04 | Reagovat

[13]: Prosim tě, Muraki, já su enem horácké sprosták, co je to RPS???

15 Muraki Muraki | 1. prosince 2009 v 0:48 | Reagovat

RPS:Real Person Slash, neboli česky slash reálných postav. Ať již z této nebo doby minulé.  Dnes je to třeba oblíbené téma na herce z Pána prstenů, z minulosti třeba Alexandr Makedonský, kardinál Richelieu (pokud jedeš podle dějin a ne de Dummase), atd..

16 Sweethistory Sweethistory | E-mail | 1. prosince 2009 v 12:52 | Reagovat

A-háá:-) Ď-jako dík:-)

17 Paulett Paulett | 1. listopadu 2011 v 22:51 | Reagovat

Už nikdy se nebudu na mytí podlahy dívat stejnýma očima....
Ty namožené spodní partie mě dostaly :-D

18 Nexir Nexir | 21. prosince 2011 v 23:11 | Reagovat

Být tak na velkém pc, rozepíšu se, ale tady v mobilu se musíš spokojit s jedním slovem - úchvatné!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama