Psát o hezkých věcech je malým východiskem ze smutného světa kolem.

Květen 2009

Scepticus miraculium

15. května 2009 v 20:07 | sweethistory |  SLASH POVÍDKY - OSTATNÍ
1498, Vatikán - Itálie

Erasmus se zasmušil. Rezervovaně složil ruce na prsa, uvelebil se na své židli a bez zájmu pohlédl, přes kupy ledabyle navršených papírů a knih, na muže, sedícího na opačném konci stolu. Zaplavil ho pocit, jenž byl jakousi směsicí cynismu a opovržení. Stav duchovní, jehož byl dlouholetým členem, zanechal v jeho duši mnoho jizev. Ať to byl scholasticky útrpný systém výuky, dogmatismus, zaslepenost nebo pohrdání vědou a vývojem, a vůbec, celá hierarchie křesťanské víry- to vše jej připravilo o mladické ideály.
Nenáviděl církev, jako syn nenávidí macechu, která mu namísto lásky a porozumění, nabídla jen nepochopení a nepřízeň. Poznal fanatismus i strach ze znásilnění namísto slibované harmonie. Zhnusil si papeže i celou tu smečku duchovních kolem. Polovina kardinálů za své jmenování zaplatila horentní sumy. Byli to politici, kariéristi, bezcharakterní moce chtiví Filištíni, nosící se jako pávi a povyšující se nad mrzký okolní svět, kterému se vyhýbali a před kterým se zavírali za zdi svých paláců. Církev je ta nejvíc prosperující firma, jakou kdy svět poznal. Ano, je to jen podnik, není na ní nic duchovního ani vznešeného. A nebýt přání samotné královny, aby doručil osobní dopis, nevlezl by do jámy lvové, ani kdyby jej nad smolným kotlem sám Lucifer opékal.
Dál pozoroval kardinála, skloněného nad dopisem. Měl předat list pouze do jeho rukou, ale komu byl vzkaz určen, nevěděl. Člověk před ním byl zřejmě jakýsi úředními záležitostmi pověřený červ, který skákal jak papež pískal. Nicméně měl hlavní slovo a veškeré záležitosti, určené papeži, šly bezvýhradně přes něj. Alespoň to tak vypadalo.

Těžký osud antimatematikův

3. května 2009 v 12:16 | sweethistory |  Neupotřebitelné
Óda na matiku. Jedná se o poctu kakofonii. Za básníka se nepovažuji, tož to berte s rezervou:-)
--------------------------------

V učebně šera
na desku černou smolí
křídou bílou
se zjevnou tíhou
obtahuje čísla
co duši na prach drolí
obtahuje čísla
kterým nerozumí.

Bude se snažit
ty hnusné znaky
pochopit a určit taky
bude se snažit
celkem bez výsledku
ty znaky složit
aby nechyt pětku.

Jo, matika,
to je věda.
To je pane umění!
Zvolal náhle kantor-děda
šlechtického ražení.

Bere v potaz,
jeho milost
následky slov vyřčených
jak můžete hledat ryzost
krásy v číslech řazených?

Upírský pak pohled lačně
vysál z hrdla všechen vzduch
raubíři co při učebně
odvážil se dělat vzruch.

V logice je půvab který
pochopí jen zasvěcený
v logice je půvab který-
děl muž hrubě hlasem dravce-
nevidí jen ten kdo nechce!

Volám po spravedlnosti
po možnosti dovolání
a za podobné výroky
zaved bych kamenování.

Hledě na mě bez pohnutí
vyslechl si serenádu
v níž se věda v hnědé mění
bahno ponenáhlu.

A tak stalo se
že v učebně šera
na desku černou smolím
křídou bílou
s neskrytou tíhou
obtahuji čísla
jimiž duši na prach drolím
obtahuji čísla
kterým nerozumím.
Nesnažím se
ty hnusné znaky
pochopit a určit taky
nesnažím a snažit se nebudu
do budoucna poučím se
příště budu držet hubu!

Večírek

3. května 2009 v 11:07 | sweethistory |  SLASH POVÍDKY - POIROT

Večírek byl v plném proudu. Band neúnavně chrlil jeden jazzový song za druhým, rozjařené hlasy se mísily s kroky desítek nohou na parketu. Alkohol docházel a cigaretový dým houstl. Správná a nezaměnitelná atmosféra každé nóbl párty v americkém stylu. Prováděl jsem již pátou dívku a nohy mi pomalu začínaly vypovídat službu. Tanec mě vždy bavil, leč nyní jsem v něm ztratil zálibu. Tanec s partnerem, o kterého jsem nejvíce stál, s partnerem, kterého bych objal nejraději, by v této naoko rozjařené, stále však zcela konzervativní společnosti, vyvolal skandál. Než se hudebníci stačili nadechnout na další kolo, omluvil jsem se spěšně mladé slečně a doprovodil ji na její místo. V polovině cesty dívku se smíchem uloupil jakýsi divoch a odvlekl jí zpět do víru tance. Z duše jsem mládenci poděkoval a obrátil se do sálu. U stolků sedělo jen několik vášnivě debatujících pánů, dámy byly zcela rozebrány a téměř až u dveří se v kouři rozplývala osamocená silueta osamělého gentlemana. Seděl v křesle, bokem ke stolu, obličej na moment natočil stranou, jak potáhl z jemné cigarety, a zahleděl se zpět na parket. Jeho unavený pohled se zastavil na mě. Zelené oči se rozšířily. Vyfoukl ústy kouř a když se namodralý obláček rozplynul, spatřil jsem jeho laskavý úsměv. Z jakého si popudu, který se dostavoval pokaždé, byl-li jsem v přítomnosti Hercula Poirota, jsem si začal uhlazovat klopy a rovnat nevzhledné ohyby smokingu. Dokonale upraven jsem zamířil k detektivovi.