Psát o hezkých věcech je malým východiskem ze smutného světa kolem.

Šarlatový dráček

14. dubna 2009 v 20:04 | sweethistory |  SLASH POVÍDKY - RICHELIEU




Na nádvoří královského paláce ležel špinavý sníh. Ode všech dveří byly vojáky vyšlapány cestičky, který se různě větvily a propojovaly. V jednom z rohů naproti bráně stála velká železná klec. Byla vysoká asi metr a její obsah zaměstnával nejednoho člena vojenské posádky. Před hodinou byla z přístavu dovezena zásilka mladých dráčat pro vojenský výcvik. Mladý důstojník právě kontroloval doručené zboží. Obcházel klec, nahlížel do ní a co chvíli si dělal poznámky o stavu zvířat.
Plazi vřískali ve svém vězení, prskali, kvíleli, lezli jeden přes druhého a ve snaze se osvobodit, tloukli ocasy a křídly do mříží. Budoucí hrozba pro Anglii budila zatím jen rozpaky a nevraživost. Vojákům lezl jejich pískot na nervy a co chvíli mrštil kdekdo po kleci sněhovou kouli, která se po krátkém letu roztříštila o železné pláty. Dráčci zděšeně odskočili od místa nárazu, ale když pominulo jejich leknutí, rozhýkali se o to víc. Takové byly začátky budoucích královských draků.
Za vlády Ludvíka XIII. nesměl pod trestem smrti vlastnit draka nikdo, vyjma krále. Každý drak musel projít několikaletým výcvikem, aby mohl být použit v boji. O přípravu bojových zvířat se staral důstojník De Gris. Právě dokončoval seznam, když několik vojáků, doposud rozvalených na lavičkách v podloubí paláce, vyskočilo do pozoru. V doprovodu dvou gardistů vyšla z levého křídla Jeho Eminence kardinál a zamířila cupitavým krokem k dračí kleci.

Důstojník se uklonil.
"Vaše Eminence."
Kardinál, vysoký štíhlý muž asketického vzezření, byl zahalen do dlouhého černého kabátu. Ruce v červených rukavicích měl zdvižené ke kožešinovému límci ze stříbrné lišky. Zimomřivě zachumlanému ministrovi byl vidět jen jeho nejjasnější, vznešeně dlouhý nos a pár bystrých hnědých očí. Obličej mu rámovaly po uši dlouhé prošedivělé vlasy, zakryté na temeni kardinálskou čepičkou. Jeho vznešenost mrzla. Hekticky podupávala nohama v červených botkách v udusaném sněhu. Jeho Eminence měla ráda teplo a byla jediná věc, která přiměla monsignora vstát od vyhřátého krbu. Zvědavost. Vlastnost, pro ostatní ministry jeho milosti, poněkud netypická.
Kardinál se přišel podívat na dráčky. Přimhouřené hnědé oči se obrátily na důstojníka. Jeho Eminence vojáka pozdravila. Ten však nic neslyšel, neb jeho jasnost hovořila spíše k lišce, než k vojákovi, který v rozpacích zůstal v úklonu. To kardinála zarazilo. Narovnal se, začal si podupávat v rychlejším taktu a zvolal.
"Drrky svidet!"
Voják se nechápavě narovnal a zahleděl se s výrazem pitomce na Jeho Eminenci. Ta defenzivně protočila panenky a s nelíčenou nevolí vystrčila knírek z kožešiny.
"Draky chci vidět, pane důstojníku!" po tomto herkulovském počinu zmizel ostrý nos kardinálův opět o něco hlouběji v lišce.
"Samozřejmě…zde jsou, Vaše Milosti. Račte se podívat…" De Gris se skloněnou hlavou odcouval k dračí kleci. Kardinál přistoupil blíže, sklonil se a začal si prohlížet malé bojovníky. Ti tvorečkové mu přišli hrozně roztomilí, vyloudili dokonce na tváři monsignora úsměv. Kardinál obcházel klec, nepřestávaje se culit do kožichu. Prohlížel si změť černých, zelených a hnědých šupin, když v tom se jeho zrak zastavil na nehybném klubku šarlatové barvy. Nejprve ho napadlo, že je to snad zbytek mršiny, kterou draci nesežrali. Leč věc měla složená křídla. Zvědavý kardinál se neopatrně naklonil nad klecí, aby se tak dostal blíže k dotyčnému objektu. Byl to drak. Rudý jako lem jeho kardinálského roucha, jež mu vykukoval z pod kabátu. V témž momentě, kdy se kardinál rozplýval nad okouzlujícím odstínem nachu, zalíbil se jistému černému šupinatci kožíšek jeho Eminence. Své sympatie dal bez okolků najevo. Ministr se lekl nečekané síly, která jej strhla na střechu klece a prudce se vymrštil do záklonu. Na sněhu ale ztratil rovnováhu, nohy mu podjely a Richelieu se s bontonem a šlechtickou vznešeností odebrala k zemi. Překvapeně zůstala sedět ve sněhu a upřeně civěla na draky. V hlavě mocnáře se zřejmě rodily plány na odhalení a usvědčení pachatele. To už se ale k potupenému ministrovi přihnala jeho osobní stráž a v mžiku jej postavila na nohy. Kardinál byl vzdělaný a kultivovaný muž, nedštil oheň ni síru, jen si ve vší eleganci stárnoucího dvorního kavalíra začal oprašovat sníh z kabátu v místě, kde se dostal do konfliktu se zemí. Důstojník přiběhl a v jeho hlasu bylo znát zděšení.
"Odpusťte, Vaše Eminence…"
Ministr jej gestem zarazil. Uhladil si klopy a lhostejně pravil:
"Co zamýšlíte s tím červeným?" Důstojník se podíval ve směru, kterým ukazovala ruka v červené rukavici.
"Bude utracen, Vaše Eminence. Je to nějaký zmetek a do vojska se nehodí. Byl by příliš nápadný."
"Dobře." Ministr si zvedl límec k uším a prost jakéhokoli zájmu se zadíval na klec.
"Dobře, ale napřed zajděte za velitelem své jednotky a vyřiďte mu, ať se za mnou zítra brzy ráno zastaví pro…jisté dokumenty."
"Spolehněte se Eminence!" Důstojník s úklonou odběhl. Kardinál ve vznešené strnulé póze se za ním díval, dokud nezmizel ve dveřích kasáren. Pak si povzdech a zadíval se kamsi nad střechy paláce. Poté se otočil na své stráže.
"Vyndejte mi urychleně toho draka!" Kardinálovy příkazy nepřipouštěly neuposlechnutí. Jeden z gardistů okamžitě a neohroženě přistoupil ke kleci.
"Rychle, člověče!" zasyčel kardinál a pokoutně se rozhlížel po nádvoří.
Sotva se voják dotkl zámku mříže, chňaplo mu několik tlamiček po prstech. Gardista uskočil. Kardinál protočil panenky. Vykročil ke stolku, zalovil rukou v kbelíku a štítivě z něj vytáhl cár masa, který mrštil na druhý konec klece. Všichni draci se rozběhli za potravou. Kardinál přiskočil ke kleci, otevřel dvířka, popadl šarlatového plaza, který jako jediný zůstal schoulený do klubíčka a strčil si jej pod kabát. Luskl prsty a v doprovodu své stráže se vydal k paláci.

***

Na dvůr před kardinálským palácem dosedl černý drak. Na hřbetě měl rudý saténový přehoz se znakem kardinálovy gardy. Sesedl z něj vysoký muž v černém. Zůstal stát vedle plaza, protáhl se a hodil opratě lokaji v červeném livreji. Pak vykročil vznešeným krokem k bráně paláce.
Zabušil na dveře. Odkryla se špehýrka a hlas strážného vyzval hosta k prozrazení důvodu návštěvy.
"Jsem hrabě de Rochefort, Jeho Eminence mě již očekává." pronesl sebejistě příchozí.
"To je možné, ale Jeho Eminence kardinál se ještě nevrátil. Budete na něj muset počkat." a okénko se zavřelo.
Hrabě chtěl protestovat, ale nakonec se posadil na kamenný podstavec jedné ze soch, které lemovaly příjezdovou cestu k paláci. Opřel se zády o chladné lví tlapy a zaklonil hlavu.

***

Jeho Eminence cupitala chodbou královského paláce. Jeho úbor vylučoval rychlý pohyb, ale za ty roky se kardinál naučil ťapkat takovým způsobem, že stačil všem šlechticům v kalhotách. Teď pelášil s vlajícím pláštěm k východu. Pochopitelně nechtěl být viděn. Kdyby u něj někdo našel dráče, zadělal by si tím na dlouhé vysvětlování, a tomu se chtěl vyhnout. Už už pozvedal nohu na první schod, když v tom se za ním ozval nepříjemně známý hlas.
"Vaše Eminence…?" král se zaraženě díval na štíhlou postavu, která se ponenáhlu prudce otočila, klopýtla a s heknutím dopadla na druhý schod. Král rozpřáhl ruce a rozběhl se ke kardinálovi.
"Ale božínku, vaše eminence, nestalo se vám nic? Odpusťte, asi jsem vás vylekal. Vstaňte-" podávala jeho milost pomocnou ruku kardinálovi.
Ten ale dál nehnutě seděl, oči upřené na špičky svých bot. Nejen že ho znovu zabolelo stejné místo jako před chvílí na nádvoří, nejenže se znemožnil před králem, ale co bylo horší, malý dráček na jeho prsou se nárazem vyděsil a začal se spěšně zahrabávat pod kardinálovu košili. Situace sama o sobě snadno zvládnutelná, nebýt krále, který se tyčil nad ním. Kardinál si přitiskl kožešinu těsněji k hrudi, aby zamezil vetřelci v pohybu. Jakmile ale stiskl silněji, dráček zapištěl. Král sebou cukl. V domnění, že onen ztýraný zvuk právě vyloudil jeho první ministr, soucitně poklekl k raněnému.
"Proboha, Vaše Eminence, mám zavolat vašeho lékaře?"
"Ne-ééééééééééééééé-" vyjekl nyní skutečně kardinál, protože se mu dračí drápky zaryly do prsou. Král leknutím ztratil rovnováhu a posadil se na zadek. Sledoval, kterak se kardinál, sužovaný jakým si podivným záchvatem, překotil na bok a sjel ze schodů na mramorovou podlahu, kde se začal trhaně zmítat. Král přemýšlel, zda jeho eminence piští smíchy nebo bolestí, neb celkový dojem byl neurčitý. To už začali do haly přibíhat stráže, ale jakmile uviděli jeho milost na schodech a jeho eminenci válet se po zemi, zůstali stát v důstojném odstupu. Veškeré kardinálovy snahy o nenápadný průchod palácem vzaly za své. S rukama na prsou kopal nohama a slzel smíchy. Ten zvuk byl nakažlivý, a jakmile stráže poznaly, že je ministr v pořádku, začali se potutelně usmívat. V tom vojáci srazili paty, protože král vyskočil, vrhl se na kardinála a přirazil mu ramena k zemi. Ten se nepřestával pištivě smát a král měl co dělat, aby si při pohledu do jeho rudnoucího obličeje udržel vážnou tvář.
"Vaše Eminence! Kardinále! Vzpamatujte se! Kardinále de Richelieu!"
Kardinálovy uslzené oči se zahleděly na krále. Pevně k sobě stiskl rty. I přes to se ale nepřestával dusit smíchy. Dráče na jeho prsou si razilo cestu pod jeho košilí a jemnými šupinami lechtalo kardinála na krku. Nakonec se přece jen uvelebilo na jeho srdci a ustalo ve svém pohybu. Kardinálovi se vrátila rozvaha. Zahleděl se na krále. Ludvík XIII. pomohl svému ministrovi posadit se. Kardinál, teď již zcela vzpamatován, rychle vyskočil na nohy a využiv panovníkova překvapení, uklonil se, vyběhl po schodech a zmizel na nádvoří.
Král ještě chvíli přemýšlel, co to jako mělo znamenat, zda to byl promyšlený tah či skutečně jen částečné vyšinutí, ale protože na nic nepřišel, pokrčil rameny a s pobaveným výrazem se vydal po své práci.

***
Rochefort se s trhnutím probudil. Zahleděl se na stromy, vysázené kolem cesty a zrak mu zabloudil ke královskému paláci. Zamžoural proti světlu, které se odráželo od bílého sněhu, a zaměřil se na postavu pádící mu v ústrety. Už podle siluety a způsobu chůze poznal neomylně blížícího se přihrbeného muže. Pocítil vlnu štěstí, která jej zaplavila pokaždé když se ocitl v blízkosti kardinála de Richelieu. Postavil se a elegantně smekl. Šarlatový plášť mu zašustil před nosem. Kardinál kolem něj beze slova proběhl. Rochefort pozvedl hlavu.
"Rocheforte, vítám vás. Poj-" kardinál se náhle zarazil, zasykl bolestí a prudce předklonil. Ten zvuk jakoby vrazil Rochefortovi dýku do srdce. Okamžitě přiběhl ke kardinálovi a položil mu ruku na rameno. Dotkl se Jeho Eminence. Neslýchané. Do Bastily se tehdy zavíralo i za menší prohřešky.
"Jste v pořádku?" zašeptal hrabě chvějícím se hlasem.
Kardinál vzhlédl. Vlasy měl rozcuchané. Přikývl. Rochefort se postavil do pozoru a odstoupil od Jeho Eminence. V tom se těžká vrata otevřela a kardinál pokynul hraběti, aby jej následoval. Vystoupali do prvního patra a vstoupili do ministrovy pracovny. Tam kardinál gestem vyzval hraběte, aby před něj předstoupil.
Rochefort zmateně přistoupil ke kardinálovi. Ten měl na tváři podivný výraz. Ztěžka dýchal a oči mu těkaly ze strany na stranu. Ruce měl složené na prsou.
"Jeho Eminence si přeje-" vykoktal hrabě. Richelieu se na něj zadíval, oči se mu leskly. Rochefort nevěděl, co s rukama, a tak začal nervózně žmoulat krempu svého klobouku. Richelieu přešlápl z nohy na nohu a nesměle sklopil zrak. Štíhlé prsty zaryl do kožešiny.
"A-ano." vydechl.
Rochefortovo srdce se rozbušilo z té nenadálé blízkosti. Jak si to má vykládat? Není snad kardinál vůči němu lhostejný? Touží snad po něm?Touží snad po něm tak jako on? Ach bože, miluje mě…to není možné, to si jen nalhávám. Nebo ne…?
Kardinál spěšně mávl rukou a komorník, který stál do té doby u stolu, odešel ke dveřím. Když za ním zapadlo těžké křídlo dubových dveří, Jeho Eminence se vrhla k hraběti. Rochefort stál jako opařený, srdce v krku, jeho třesoucí se ruce upustily klobouk. Richelieu pozvedl ruce ke krku. Kožešinový kabát mu sklouzl z ramen a místnost rozzářil rudý satén. Rochefort zakňučel jako štěně, oči upřené na půvabnou siluetu Jeho důstojnosti. Na štíhlý pas, ovinutý rudou stuhou, úzké boky zahalené až po zem dlouhým šatem. Zatočila se mu hlava.
Kardinálovy ruce se zarývaly do bílého límce, jako by jej chtěly strhnout. Když se jeho prsty dostaly až ke knoflíkům kabátce, začaly jej roztřeseně rozepínat. Až do teď se Rochefort ovládal, vynaložil na to sice spoustu úsilí, ale stál zpříma. Ovšem jakmile kardinál rozechvělým hlasem přidušeně zvolal:"Vyndejte ho! Okamžitě to vyndejte-" ztratil rozum. Poddal se léta potlačované touze a sevřel kardinála v náručí. Ten zkoprněl a jako prkno zůstal stát, když se ruce kapitána jeho gardy ovinuly kolem jeho boků. Rochefort jej k sobě přitiskl tak pevně, že se kardinál nemohl pohnout a s rukama u krku vytřeštěně civěl na kapitána. Chtěl vykřiknout ale vášnivý polibek udusil jeho hlas. Začal se vrtět v zoufalé snaze vymanit se z pevného obětí. Rukama sevřenýma v pěst bušit Rocheforta do prsou.
Touhou pološílený hrabě pozvedl ruce na kardinálova záda a přitiskl si jej na bedra ještě pevněji. Kardinál se třásl, netuše jestli strachem či rozčarováním. Nebo snad i něčím jiným? Každopádně marné snahy o osvobození se brzy vzdal a rezignovaně zůstal viset v Rochefortově náručí. Ano viset, neb nohy mu vypověděly službu již dávno před tím, než mu ruka hraběte zajela do rozcuchaných vlasů.
Rochefort pochvíli přerušil polibek a zadíval se na Jeho eminenci. Sotva ale kardinál pozvedl své velké kaštanové oči a nadechl se k hlasitému výkřiku, roztoužený kapitán si se slastným zavrčením znovu přitáhl jeho pootevřená ústa a přitiskl na ně své rty. V tom se mu pod bradou rozezněl vyděšený jekot. Oba muži se lekli a zděšeně od sebe odskočili. Rochefort vytřeštil oči na kardinálovu hruď. Ze zpola rozepnutého kabátce vykukovala na kapitána dračí hlavička. Kardinál sklopil hlavu a začal lovit ve svém dekoltu až vytáhl malého vyděšeného tvorečka. Křídla se mu chvěla a jako dítě se drápky sápal kardinálovi na srdce. Vysmekl se z jeho rukou , vydrápal se mu na rameno a zůstal tam přikrčen z půlky zakryt bílým límcem.
Kardinál, neméně vyděšený nenadálým výlevem svého kapitána, vzhlédl. Rochefort, stojící na dva metry od něj, se pokřižoval. Tento jeho čin ministra rozhořčil.
"Jděte k čertu, sakra!" zaúpěl nepříčetně a sepjal ruce k modlitbě. Rochefort se před ním vrhl na kolena a vztáhl k němu ruce.
"Odpusťte, prosím, prosím, Vaše Eminence, odpusťte mi! Neovládl jsem se, já…já vím, že to není omluva, ale…špatně jsem si vyložil přání Vaší Milosti a…prosím, nehněvejte se na mě. Prosím tisíckrát za odpuštění!" koktal Rochefort. Vědom si činu, kterého se dopustil, začínal se pomalu loučit se životem. Se slzami v očích popadl cíp rudého pláště a políbil jej.
"Prosím, nemohu za své city k vám, já, já, zasluhuji trest, vím…ale proboha, prosím Vaši eminenci o shovívavost ve jménu-" hlas se mu zlomil. Jejich pohledy se setkaly. Kardinál se třásl tak, že byl zázrak, že se ještě vůbec udržel na nohou.
"-lásky…" vydechl a schoulil se k zemi.
Kardinálovi se zatmělo před očima. Zabořil obličej do dlaní. Zapotácel se, ukročil, ale rovnováhu nezískal. Skácel se naznak na zem. Dráček na jeho prsou začal pištět a mávat křídly. V Rochefortovi by se v ten moment krve nedořezal. Po čtyřech přešel k bezvládnému tělu a nevěda co dělat, chytil kardinála za kabátec na prsou a začal jím jemně třást. Richelieu, čelo orosené potem, náhle zamrkal. Z pootevřených očí mu po skráních stékaly slzy do vlasů. První co uviděl byla dračí hlavička, která na něj se zalíbením shlížela velkýma zelenýma očima. Zastřeným zrakem nad sebou ale spatřil i rozmazaný obličej. Když se mu pohled vyjasnil, poznal Rocheforta. Svíral jeho ruku ve svých dlaních a když se na něj kardinál zahleděl, vděčně vtiskl polibek na jeho chvějící se prsty.
Kardinál cosi zamumlal. Rochefort sklonil nos až k hrudi ministra.
"Mys-myslel jsem, abyste vyndal toho draka…" vysvětlil poněkud zbytečně kardinál. Rochefort kajícně zavřel oči.
"Dejte ho tam do té klece a odejděte!" vydechl kardinál a potupně si zakryl rukama tvář. Kapitán se beze slova postavil a odnesl dráčka k prázdné ptačí kleci. Malý plaz drápal a snažil se vyprostit z jeho sevření, ale neúspěšně. Když za dráčkem zavřel dvířka, zaslechl za sebou tiché štkaní. Kardinál ležel na boku stočený do klubíčka zády k hraběti. Plakal. Rochefort k němu přiběhl a bez ohledu na přímý rozkaz mu ovinul paži kolem ramen a něžně jej zdvihl. Riskoval vše, ale v tu chvíli mu bylo jedno, jestli přijde o hlavu.
Kardinál na něj pohlédl, oči rudé od slz, které mu stékaly po tvářích až na krk. Jeho hruď se otřásala neovladatelnými vzlyky. Dech byl mělký. Největší muž Francie, chladný, nepřístupný, bezcitný, plakal pro odpíranou lásku. Vztáhl ruku, přitáhl se za kapitánovu přezku a posadil se. Rochefort jej třesoucí se rukou pohladil po tváři. K jeho velkému překvapení klesla kardinálova hlava na jeho rameno. Nos jeho eminence se dotkl kapitánovy šíje. Rochefort se zachvěl, políbil kardinála na tvář a pevně jej k sobě přimkl. Po tváři mu stékala slza.
"Co jste mi to udělal…" zaúpěl tiše kardinál.
"Co jste mi to udělal! Bože odpusť mi. Já nesmím…nesmím-bože!"
"Vaše eminence si nemusí vyčítat, co se stalo. Je to moje vina. Jsem připraven za ní nést následky."
"Rocheforte, ne…vy nechápete…vy…vaše společnost pro mě vždy znamenala víc, víc než-" kardinál se zajíkl "-než jsem si byl ochoten připustit. A můj…mé postavení zavrhuje veškeré city, které bych kdy mohl chovat k ženám, na…natož…k muži. Dlouho jsem snášel samotu, až…až jsem se nakonec smířil s tím, že…že…bože-" Kardinál se opět rozplakal.
"Odejděte! Běžte pryč-" vykřikl náhle ministr stíraje si slzy z obličeje. Cítil se bezmocný, slabý, ponížený. Styděl se za své chování, za slzy, za to, že se nedokázal ovládnout.
"Nemohu, nemohu vás opustit! Miluji vás!" Toto vyznání měl Rochefort na srdci již dlouho. Konečně, po mnoha letech se cítil vyrovnaný. Zavřel oči a položil tvář do kardinálových vlasů. Zaslechl šustění pláště. Jeho Eminence se přisunula těsně k němu a zaryla prsty do jeho hrudi. Pojednou ministr zvedl hlavu a zahleděl se do modrých očí hraběte de Rochefort. Rukama mu pohladil krk a sevřel v dlaních jeho tvář. Jejich nosy se téměř dotýkaly. Kardinál pomalu pootevřel ústa a lehce se dotkl kapitánova dolního rtu. Zděšen sám sebou spěšně ucukl. Rochefortův dech ztěžkl, zahleděl se do vyděšených očí kardinála de Richelieu. Nádherných očí. Hlava se mu nádherně točila. Usmál se a zašeptal:
"Miluj bližního svého…" nahnul se a políbil kardinála na špičku nosu. Z něj sklouzl na tvář a prohubičkoval se až k ústům. Ta jej přijala s takovou něhou a náklonností v jakou ani nedoufal. Kardinálovy ruce mu zajely do vlasů, ze kterých sklouzly a ovinuly se mu kolem krku. Rochefort zavrněl jako kocour.
Po chvilce na sebe pohlédli, nepouštěje jeden druhého z náručí. Přitiskli se k sobě tvářemi a kapitán zašeptal:
"Prosím, už mi neomdlete, ani nevíte, jak jste mě vyděsil."
"Pokusím se." usmál se kardinál.
"Armande…" zašeptal hrabě než se jejich rty opět spojily v něžném polibku.
***

"Zajímal jsem se jen, jak se vede vaší Eminenci." oznámil král ve dveřích kardinálovy pracovny. Richelieu vzhlédl od svého stolu. Zatočil v prstech dlouhým bažantím pérem a odložil jej.
"Cítím se zcela zdráv, děkuji." zaculil se šibalsky.
"To je dobře. V tom případě- a podívejme se…" král se se zájmem sklonil k ptačí kleci. Zpoza tenkých mříží se na něj dívala dvě zelená očka. Kardinál zkoprněl. V nastalém zmatku a citovém vypětí zcela zapomněl na dráče i na to, že jej musí schovat. To bude průšvih…pomyslel si. Rozhlédl se po pokoji. Co dělat? Bože, bože, to mám za to…Už obracel oči ke stropu, když v tom promluvil král:
"Tak vám ho již přinesli, to jsem rád. Myslel jsem, že ho nedovezli." pousmál se panovník. Kardinál na něj nechápavě vytřeštil oči. Rychle ale pochopil na čem je a vstoupil do hry.
"A-ano, jistě…jistě, před chvílí ho přinesli…"vykoktal.
"No, ta klec vám asi dlouho stačit nebude. Měl byste si opatřit nějakého cvičitele. Moji trenéři jsou vám samozřejmě k dispozici, ale napadlo mě, že byste tím nejspíš raději pověřil někoho ze svých mužů…hrabě de Rochefort by byl k tomu vhodný, myslím…"
Á, krásný hrabě de Rochefort. Můj krásný hrabě de…tedy-"jistě, jistě, ten má mnohaleté zkušenosti s výcvikem-" odvětil poněkud teatrálně kardinál.
"Tak vidíte." usmál se král.
"Pořídil jsem ho na vaši ochranu. Zase jsme odhalili nové spiknutí."
"Jo jo-tedy, vskutku?"
"Ano, no, nebudu vás déle rušit. Máte dost práce jak vidím…nashledanou."
Kardinál se usmál a kývl hlavou.
"Na shledanou a děkuji, Vaše Jasnosti."
Král si uhladil knírek, pousmál se a vyšel ze dveří.
Richelieu se zahleděl na dráčka. Král žádného draka neobjednal. Tenhle byl v té várce navíc. Věděl to ze seznamu, který pořizoval De Gris. Přemýšlel, proč mu král takto vyšel vstříc. Zřejmě to byla odměna za dnešní komický výstup. No co. Mám draka-mám, pomyslel si. Sklonil hlavu nad listiny, ale vyrušilo jej další zaklepání. Vstoupil královský lokaj se zlatou klecí.
"Vaše Eminence ráčí odpustit, že ji vyrušuji. Přicházím na příkaz pana krále. Posílá vám dar. Byl bych jej přinesl dříve, ale příjezd lodi byl opožděn kvůli bouři a -" lokaj se zarazil při pohledu do kardinálovy zděšené tváře. Spěšně proto položil klec na stolek u dveří. Jak jí posunoval směrem ke zdi, cinkly zlaté pruty o pruty stříbrné. Lokaj vykulil oči na dvě dráčata, která se teď vzájemně očichávala. Sluha po ničem raději nepátral- byla to tvrdá doba a v Bastile bylo vždy nějaké to místo volné…zkrátka nemeškal, uklonil se až k zemi a odešel.
Kardinálovi mezitím klesla brada. Několik okamžiků si urovnával myšlenky až se nakonec vzdal svého snažení a bouch čelem do desky stolu. Z toho bude pěkný průšvih…
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Mysty15 Mysty15 | E-mail | Web | 16. dubna 2009 v 0:22 | Reagovat

Ach, to je mi fantazie... Moc krásně napsáno! :-)

2 Adelaide Cordella Adelaide Cordella | E-mail | Web | 16. dubna 2009 v 19:48 | Reagovat

Musím vyjádřit svůj obdiv, ten sloh mne na první pohled uchvátil. Je totiž velice čtivě napsaný ;-)
Sice mě překvapil pár, ale bude to zřejmě mou neznalostí tohoto filmu. každopádně, povídka se moc povedla a já se těším na další :-) Především na mého oblíbeného detektiva Poirota ;-)

3 Sweethistory Sweethistory | Web | 16. dubna 2009 v 19:56 | Reagovat

[2]: Děkuji ti:o) Jsem polichocena! Další povídkdy budou...jen co mi dá pokoj chemikářka, dějepisář, matikář a angličtinářka. V období míru se mi totiž píše nejlépe:-D neb jak je známo: Inter arma silent musae! Jjj, Poirotek bude:-)

4 amater amater | 18. dubna 2009 v 8:33 | Reagovat

tak to aby ti dala brzy pokoj. parádní pár a velmi neobvyklý. Konečně někdo kdo se nezaměřil pouze na HP a podobně, ale i na Historii. Klidně bych dala fandom Historie/fantasy.
Sloh se mi líbil, čtivě napsáno, líbí se mi. Myslím, že si tě přidám do oblíbených. Jsem napjatá co chystáš dál.Úplně mně to ponouká napsat něco o dracích. Tohle jsem opravdu nečekala.

5 Sweethistory Sweethistory | Web | 18. dubna 2009 v 11:11 | Reagovat

[4]: Díky, i za radu s fandomem:-)
Kdyby sis mě přidala do favíků, byla bych tím každopádně nevýslovně poctěna:-) S tím přidáním bych ale počkala, protože nebudu psát jenom povídky s prvky fantasy...no, uvidíš:-)
Jen piš o dracích...draci jsou rozkošní...:-) Měj se krááásně! Zuzka

6 Ice Ice | Web | 18. dubna 2009 v 18:44 | Reagovat

Náhodně jsem otevřela svou učebnici dějepisu a z první stránky, na kterou mi padl zrak, na mě koukal kardinál. :D Musela jsem se smát.
Povídka se mi taky líbila. Nemám nic proti neobvyklým párům. Sice si na ně obvykle musím chvilku zvykat, ale to mi nevadí. Už se těším na další povídky.

7 Profesor Profesor | 19. dubna 2009 v 17:19 | Reagovat

Ou. Já nečtu historické romance. Nečtu, nečtu, nečtu. Jenže tohle je prostě úchvatné, ačkoliv  historie tu taky je. Jenže malá historie a příběhy lidí mne vždycky zajímaly. Bravo.
Máš pěkný sloh a ten prvek fantasy se mi tu moc líbí, není to nudné.

8 Sweethistory Sweethistory | Web | 19. dubna 2009 v 17:25 | Reagovat

[7]: Díky...k čertu, abych z toho nezpychla...:-)

9 Profesor Profesor | 19. dubna 2009 v 19:24 | Reagovat

To se neboj. Já nemám svou přezdívku pro nic a za nic. Já už pár lidí naštvala. Vskutku totiž mám učitelské tendence (ale učitel nejsem, ačkoli, kdo ví) a umím si pěkně rýpnout.

10 Profesor Profesor | 19. dubna 2009 v 19:25 | Reagovat

[9]: Dodatek k závorce: Ale možná budu.

11 Marťa - spolužačka Marťa - spolužačka | 19. dubna 2009 v 22:26 | Reagovat

ty joooo Zuzooo chválííím a mooocc, zase si ukázala svůůůj obrovskej talent, jen tak dál už se moc těším na další =)

12 Sweethistory Sweethistory | Web | 19. dubna 2009 v 22:33 | Reagovat

[11]: Ježkovy voči...práskni mě ve škole a jsi dcera Smrti...! Jinak ti samozřejmě děkuji za pochvalu:-)

13 Dr. Muraki Dr. Muraki | Web | 20. dubna 2009 v 1:23 | Reagovat

tedy, až na pár drobných chybiček, kterých se občas nevyvaruje nikdo, to nemělo chybu.
Doktora to málem spolehlivě dostalo pod stůl a jediné co  dokázal pak bylo jen se pochechtávat.
Nuže jen tak dál

14 Sweethistory Sweethistory | Web | 20. dubna 2009 v 10:29 | Reagovat

[13]: Ahojky, děkuji:-) Nezlobila bych se, kdybys ty chybky definoval...já je pak opravím a hned se mi bude lépe spát:-D A jsi kdykoli vítán! Zuzka:-)))

15 Přísahám Přísahám | 14. května 2009 v 15:37 | Reagovat

teda já zírám............... a za tohle se stydíš? Nechápu proč... Grandiózní, ekcelentní, úžasné, originální... jseš fakt úžasná - né že bys před tím nebyla :-)

16 MatiMate MatiMate | Web | 30. ledna 2010 v 16:50 | Reagovat

Netusila jsem, ze se da najit na ceske slash scene tak povedena povidka. Pekne svizne napsano a drak je proste drak :)

17 Sweethistory Sweethistory | E-mail | 7. února 2010 v 14:55 | Reagovat

[16]: Tedy, moc ti děkuji za pochvalu:-)Udělala mi velkou radost:-)

18 Mishana Mishana | E-mail | Web | 25. listopadu 2010 v 23:02 | Reagovat

Já miluju všechny povídky, kde se nachází jako hlavní postava kardinál Richelieu, takže za jakoukoliv povídku s jeho maličkostí, budu velmi vděčná :) Nádherná povídka...

19 Paulett Paulett | 1. listopadu 2011 v 22:44 | Reagovat

Jako naprostý zbožňovatel kardinála Richelieu musím říct, že povídka je super. Vyzvedávám hlavně padání na hýždě dle bontonu a pak tu větu "vyndejte ho, okamžitě ho vyndejte!!" To opravdu nemá chybu a jinak velmi chválím kardinálův vkus. Taky raději hraběte než Jeho Veličenstvo.

20 sarka128 sarka128 | 19. června 2013 v 22:47 | Reagovat

Musím uznat že tajkhle jsem se dlouho nezasmála, krásně sepsané.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama