Psát o hezkých věcech je malým východiskem ze smutného světa kolem.

Přepadení

23. dubna 2009 v 21:47 | sweethistory |  SLASH POVÍDKY - RICHELIEU

Zpoza těžkých dubových dveří se ozval zoufalý výkřik. Gardisté, kteří lenivě postávali před kardinálovou pracovnou se zděšeně otočili. Kapitán Buggé vytasil kord a zvolal:
"Vaše Eminence, jste v pořádku?" Co se děje?" jeho ruka nejistě stiskla mosaznou kliku. Zamčeno. Z místnosti zazněl lakonický hlas:
"Pomóóóc! Chce mě-néééé"
To už vojáci na nic nečekali a spolu se svými druhy, kteří přiběhli z chodby, se opřeli do dveří. Staletý dub odolával jejich náporu, ale jeho odpor byl po chvíli zlomen a gardisté vpadli do komnat Jeho Eminence. Spatřili temnou postavu, která spěšně vyskočila oknem do ztemnělých zahrad. Vojáci se za ní rozběhli, vyklonili se z okna, ale zahlédli už jen vlající plášť mizící v černočerné tmě.
Buggé se rozhlédl po pracovně. Místnost, jejíž stěny byly až po strop obloženy knihami, nepůsobila nijak podezřele. Všude bylo ticho jen z otevřeného okna vál vítr, který rozechvíval šarlatové závěsy a rozpohyboval i jinak nehybný brk, namočený v kalamáři. Jak se Buggé zaměřil na chvějící se peří, sklouzl zrakem na podlahu, kde spatřil zpoza stolu vykukující saténově rudé botky se zlatou přezkou.

"Vaše Eminence-" vykřikl a rozběhl se ke svému pánovi.
Richelieu ležel na zádech, jednu ruku měl na srdci, druhá bezvládně spočívala na podlaze. Červený plášť byl rozestřen všemi směry kolem bezduchého těla. Kardinál byl v bezvědomí.
Důstojník k němu poklekl. Polil ho studený pot. Na tom muži, kterého k Jeho Eminenci přivedl, se mu hned něco nezdálo. Proč jen je nechal samotné? A proč se vůbec kardinál s tím člověkem zamkl? Byl neozbrojen a přesto odvolal všechny stráže. Proč ta neopatrnost? Či snad očekával někoho jiného? Myšlenky vířily kapitánovi hlavou jedna přes druhou. Co dělat? Hrom aby do toho-
"Zabezpečte okolí paláce a zadržte všechny podezřelé osoby! Pošlete okamžitě pro hraběte de Rochefort-" ale k čertu, co ten s tím svede-"ne, ne , dojděte pro lékaře! Hned! A pro krále, dejte okamžitě vyrozumět krále!" uděloval důstojník zmatené rozkazy a hystericky mával rukama. Část gardistů odběhla.
Buggé zůstal bezhlasně civět na kardinála. Neodvažoval se ho ani dotknout. Klečel nad ním a kousal se do rtu. Z rohu místnosti se ozval šramot. Malý dráček prostrčil hlavičku mezi zlatými mřížemi klece a natahoval krk k ležícímu monsignorovi. Jemné cinkání, které vydávaly dračí drápky o kovové pruty-to byl jediný zvuk, který vyplňoval ztichlou místnost.
Mezitím mladý gardista pospíchal vyplnit svůj rozkaz. Vyřítil se na nádvoří, kde by se byl málem srazil s kavalírem, který se právě chystal vstoupit do paláce. Mladý voják zavrávoral, trhl hlavou na pozdrav a běžel dál
"Co to má znamenat? Kam běžíte-" volal za ním dotčeně návštěvník.
"Pro krále!" zavolal na něj přes rameno setník a pelášil k Louvru. Konsternovaný kavalír za ním zíral v němém úžasu. Olízl si horní řadu zubů a spěšně zavřel ústa. Se zvednutým obočím se obrátil na svůj doprovod, který jen nechápavě pokrčil rameny.
"To jsou mi způsoby…budu si muset s Jeho kardinálskou milostí důsledně pohovořit o stavu kázně jeho jednotky…" poznamenal král a vkročil do paláce.
Nikde nikdo. Král se rozhlédl do všech stran a rozhořčen nad tím, že ho nikdo nevítá, vztekle prohodil:
"No prosím! To pak má ta morálka nějak vypadat. Je to tady jako po vymření.Já mu to vytmavím!" dodal už spíše pro sebe, luskl na vojáky a vykročil ke schodišti.
Zatím Buggé povstal. To bylo jediné na co se zmohl. Rozhlédl se po zelených tvářích svých mužů, což mu na klidu nijak nepřidalo. Hlasitě si odkašlal. Vojáci na něj upřely tázavé pohledy, pod jejichž tíhou klesl kapitánův zrak opět k zemi.
Král stanul ve dveřích, rozčileně zatočil bílým krajkovým kapesníčkem a vyslal mrzutý pohled na Buggého. Ten cosi zakňučel a ukázal na kardinálovo bezvládné tělo. Krále kardinálské boty ze začátku nezaujaly a hodlal vychrlit ze sebe příval kritiky, kterou si připravil cestou. Za okamžik ale prozřel, proč jsou gardisté před ním tak zkoprnělí.
"Dobrotivý bože, kardinále…co se tu stalo?" vysoukal ze sebe král poklekajíc ke kardinálovi.
Začal mu kapesníčkem ovívat tvář.
"Jeho Eminence byla přepadena, Vaše Výsosti."
"Neříkejte-"
Kapitán v rozrušení nepoznal ironii v králově hlase a dodal ve stejném duchu:
"A Jeho Eminence je v bezvědomí, zjevně…"
"Zjevně co, sakra?!"
"Zjevně to udělal ten muž, pane."
"Jaký muž? Zatraceně, chlape-"
"Ten, se kterým Jeho Výsost tedy Jeho Eminence král-vlastně kardinál hovořila."
Král se podivil nad obratným jazykem mluvčího.
"Přiveďte raději ihned doktora, slyšel jste?"
Buggé přikývl, otočil se na podpatku, srazil se se svými muži, ale nakonec úspěšně nalezl dveře a zmizel na chodbě se svou družinou v patách.
Sám král se jal zjišťovat rozsah ministrových zranění. Obrátil jej k sobě obličejem a odhrnul mu vlasy z čela. Ludvík se sklonil, položil ucho na knoflíčky rudého kabátku a zaposlouchal se do úderů kardinálova srdce. Tepalo pravidelně. Kardinál dýchal, ale téměř neslyšně. To ale král ve svém rozrušení jaksi přehlédl. Podepřel ministrovi hlavu a dotkl se rty jeho pootevřených úst. Než však stačil vyslat životodárný kyslík do kardinálových nejjasnějších plic, přistála mu za ucho facka vlepená s kardinálskou přesností. Král se lekl a skoulel se nazad, kde se bacil hlavou o stůl. Největší muži Francie, oba v poloze nedůstojné jejich velikosti, na sebe teď jen překvapeně třeštili oči. Richelieu ležel na boku, loket opřený o jemný koberec, konečky svých prstů zdvižené k bradce, a jen nechápavě koulel očima. Pak ale, k ohromení všech přítomných, pozvedl malátně ruku k očím, hřbetem ruky si přejel po obočí a s bolestivým stenem se opět odebral k zemi. Král se vyhrabal na nohy a za asistence jednoho z vojáků zvedl kardinála a přenesl jej do jeho ložnice.
***

Richelieu byl uložen do své rozlehlé postele s nebesy. Při jeho štíhlé postavě byla její velikost značně nepatřičná. Jeho Eminence nezabírala ani čtvrtinu její plochy, navíc kardinál zapadl do nastlaných podušek tak hluboko, že se v očích krále ještě zmenšil. Do místnosti s poklonkami přiběhl osobní lékař Jeho Eminence doktor Fillon. Král mu ustoupil. Lékař položil svou příruční truhličku na okraj postele, otevřel jí a vyňal z ní jako jehlu tenký nůž. Pak se otočil na jednoho z mušketýrů.
"Doneste mi mísu na krev. Je v mém pokoji na stole. Musíme Jeho Eminenci pustit žilou."
Voják polkl, upřímně politoval kardinála a odporoučel se pro medicínský instrument.
Lékař začal kardinálovi vyhrnovat rukáv. Pak podložil jeho ruku mísou, se kterou se vrátil voják a přiložil Jeho Eminenci čepel k žíle. Král se s odporem odvrátil.
Jaké bylo ale lékařovo překvapení, když se na něj s vražedným výrazem zadíval pár hnědých očí.
"Ty vrahu!" Jeho Eminence se se lví zuřivostí vymrštila a vrhla se na medika, který s výkřikem vytrhl svou ruku z jejího ocelového sevření a přikrčil se za pelest postele. Mísa spadla na zem a rozbila se. Král duchapřítomně popadl ministra do náruče, čímž bezesporu ušetřil doktora mnoha nepříjemných škrábanců.
Kardinál spustil paže a plácl dlaněmi do polštářů. Přemýšlel, jestli král nezblbl z vlády. Nebyl by to první případ. Jak jinak si vykládat, že jej teď panovník s dětinsky láskyplným hlasem houpá v náručí. Snažil se vymanit z jeho rukou, ale marně.
Král gestem vyprovodil tři pány ze dveří. Když šlechtici osaměli, usedl král do podušek a kardinála si bezmála vysadil na klín.
"Vaše Výsosti," pípl kardinál a melodramaticky máchl rukou, "už nemohu, nemohu dál. Nemám oporu, nemám nikoho, kdo by mi mohl ulehčit mé břímě vlády. Jsem duchovní a přesto zanedbávám své povinnosti kvůli blahu Francie, která je pro mě vším, ale která mě oddaluje bohu a…a …Vaše Výsosti-?"
Král se začal naklánět těsně nad kardinála, který se zřetelnou nevolí v hlase pokračoval:
" …a…a …proto chci požádat Vaší Milost o…o…co to děláte?!?" zaskuhral kardinál, když jej Ludvík povalil zády do polštářů a tiskl se na něj hrudí. Lokny královy napudrované paruky spadly Jeho Eminenci do tváře. Ten je máchnutím ruky odhrnul. Do nosu ho praštilo nasládlé pižmo.
"O co?" zašeptal smyslně král. Nosem šimral ministra do ucha. Kardinálovi se začalo dělat nevolno a když ucítil ruku mocnáře, kterak mu zajíždí pod plášť a sune se výš, neviděl jiného východiska a nakopl krále kolenem do rozkroku. Ludvík pronikavě zaječel, naneštěstí přímo do kardinálova ucha, o které projevoval před momentem velký zájem, a svalil se na bok vedle monsignora. Ten se vymrštil, vytrhl svůj plášť z pod králových nohou a nasupeně oddechujíc pravil:
"Vaše Výsost to přehnala a já se jí nebudu omlouvat!"
Král, ruce pod tělem, zaskuhral cosi do peřin. Kardinál si olízl rty.
Ch-chtěl jsem pouze upozornit na ohroženost své osoby. Chtěl jsem požádat Vaší Milost o svolení k-"
"K čemukoli…" zakňučel mocnář.
"-k pořízení dalšího draka…ehm…děkuji." uzavřel Richelieu. Dosáhl svého, přesto si ale neodpustil:
"Ale vaše chování je naprosto skandální. Co jste si ke mně dovolil, to je do nebe volající drzost! Jako byste neměl dost svých dvorních fuchtlí! Já jsem kněz, to vám není nic svaté?"
Král se sesul z postele na kolena, ruce v rozkroku.
"Připouštím, bylo to…nevhodné-"
"Nevhodné?" Zavyl nepříčetně kardinál.
"To bych tedy ani nechtěl zažít to, co byste označil za zvrhlé! Vy, vy, vy…." mluvíš s králem, klid, hrome, klid…ale co, jen do něj-" vy nafintěná kreaturo!"
Král vzhlédl a zařval:
"Takhle se mnou mluvit nebudete! Kdo si myslíte že jste?"
"Jsem duchovní a váš mentor!" dupl si kardinál.
"Jste náfuka!"
Kardinál obrátil oči v sloup.
"Kdyby vaše matka, ta dobrá žena, jen věděla…" řekl plačtivě a sesul se na zem kde začal odříkávat tichou modlitbu. Král, snad protože očekával další tvrdý úder, byl jednáním kardinála šokován do té míry, že ze sebe začal chrlit vodopád omluv a slibů. Tak tam tak klečeli, čelem k sobě, jeden se modlil, druhý vzpínal ruce a koktal omluvy ve snaze udobřit si přítele a rádce…inu, pánové s ušima na dveřích by se moc divili, kam dospěl rozhovor obou šlechticů.
Ponenáhlu kardinál zvedl hlavu, probodl krále kantorským pohledem a rozkázal:
"Dvacetkrát-co dvacetkrát-TŘICETKRÁT otčenáš a třicetkrát zdrávas!"
Král přikývl. Když vyskočil na nohy, trhlo mu ve slabinách, ale rychle se vzchopil a s úklonou odkráčel budovat dějiny.
Richelieu vstal hned po králově odchodu a praštil sebou naznak na postel. Pozoroval průvanem se pohupující volánky visící ze stropu jeho lůžka. S povzdechem zavřel oči.
Sodoma Gomora…
***

Richelieu dumal nad zbytečností svého činu. Vědět to, co věděl nyní, už dříve, mohl si ušetřit spoustu námahy. Takže nakonec stačilo krále požádat a s největší pravděpodobností by mu vyhověl, i bez toho tyátru kolem. Zfingovat přepadení a nechat se líbat králem…kolik času by ušetřil… Ale účel to splnilo. Jen jestli si Rochefort tím skokem neublížil…
Dveře do jeho ložnice se pootevřely. Kardinál očekával hosta. Aniž by otevřel oči, natáhl toužebně paže k příchozímu a láskyplně pravil:
"Ach, vy můj raubíři. Pojďte ke mně…" a široce se usmál.
Muž v černém se zarazil. Zůstal stát pár kroků od postele Jeho Eminence a nechápavě na ni civěl.
"Tak co, ty už mě nemáš rád? Pojď sem ty můj šmudlo!" kardinál zatleskal a zatřepal prsty. Vyburcoval ho ale zvuk taseného kordu. Rychle otevřel oči a posadil se. Muž, který stál předním, rozhodně nebyl pozván.
"Zhyň, ty rudý ďáble!" zaklel příchozí a rozmáchl se mečem proti bezbrannému monsignorovi. Ten nemeškal, popadl saténový přehoz a mrštil jej na útočníka. Přeběhl jak nejrychleji mohl ke dveřím do pracovny a začal lomcovat klikou. Marně. Zmateně se rozhlédl a přeběhl ke vchodu do boční chodby, která vedla přímo do zahrad. Vletěl do dveří a rychle je za sebou zabouchl, leč přibouchl si jimi i kus svého šatu a než jej stačil uvolnit, byl útočník u něj. Začali se přetlačovat o dveře. Zabiják byl ve výhodě, protože se navíc zmocnil kardinálova pláště, za který si jej přitahoval. Ministrova situace se začínala jevit beznadějnou. Křičel, co měl sil, ale nikdo nepřicházel. Škvíra mezi dveřmi se neúprosně zvětšovala. Zapřel se o dveřní křídlo ramenem, nohy mu klouzaly po naleštěné podlaze. Začínal propadat beznaději, co horšího by se mohlo ještě stát? Na vteřinu pohlédl za sebe, kde spatřil dalšího černého zabijáka s vytaseným kordem. Teď mě propíchnou z obou stran…bože na nebesích, za co?
Kardinál zaťal zuby, zmobilizoval veškeré své síly a přibouchl zády dveře. Čelem se pak postavil nepříteli, který proti němu běžel chodbou. Šlechtic zemře se ctí, za blaho své vlasti! Pomyslel si a zavřel oči.
Mužova ruka se sevřela kolem jeho loktu a strhla jej k sobě. Namísto na chladnou čepel ale narazil nosem na stříbrnou sponu na hrudi muže.
"Rocheforte…" vykoktal kardinál a zastřeným zrakem se zahleděl na svého miláčka. Ten jej ale rychle srazil ke zdi, přiskočil ke dveřím, rozrazil je a jediným mocným výpadem proklál vrahovo srdce svým kordem.
Pak se otočil ke kardinálovi, který -opřen zády o zeď-pomalu klesal k zemi. Stejně jako král před okamžikem, i nyní Rochefort zvedl kardinála do náruče a odnesl jej do ložnice.
***

Jemné útlé prsty se sevřely kolem horké dlaně. Kardinál procitl. Ležel opět ve své posteli, na jejímž kraji seděl šlechtic v černém. Krásný muž se usmál, odložil svůj klobouk, sklonil se a políbil kardinála.
"Hrabě, já…děkuji vám…" děl kardinál šeptem. Rochefort se zadíval do omračujících hlubin hnědých očí. Pohladil kardinála po tváři.
"A ten náš okázalý výstup, slavil úspěch?"
"Popravdě, drahý, nebyl za potřebí…ale mě to bavilo, tedy až do…ehm" zašklebil se kardinál a pobaveně se zahleděl do neznáma.
"Až do?" vyzvídal hrabě.
Kardinál s potutelným úsměvem stiskl pevněji ruku hraběte a rozkošnicky si začal pohrávat s vlnitými kadeřemi jeho havraních vlasů. To bylo něco úplně jiného, než se dusit královým těžkým parfémem.
"Ale, to je jedno…" odvětil a přitáhl si za pramínek vojáka ke svým rtům.
Hrabě, aniž by oddálil svá ústa od kardinálových, se nadzvedl a obkročmo překlenul kardinálovy boky. Richelieu sklouzl rukou po jeho zádech na kyčle a prsty pohladil jeho pozadí.
Vnímat doteky krásného štíhlého těla na svých prsou, cítit jeho jemné polibky na tváři, na krku…dovolit mu víc…
Kardinál navedl rukou šlechticovu dlaň do svých slabin. Rochefort chvějícími se prsty pronikl pod saténový plášť. Tělo monsignora se pod jeho dotekem zachvělo. Propnul hruď a zaryl prsty do milencových zad. Pocítil znovu, po tolika letech, slast, o které se již neodvažoval ani snít.
Rochefort se nechvěl o nic méně. Náklonnost, jakou ho kardinál zahrnul, jej omračovala, okouzlovala, vzrušovala, těšila. Zapomněl na vše ostatní a dýchal jen pro jeho lásku.
Kardinál slastně zasténal, přitiskl se tváří na Rochefortovu šíji a ztěžka oddechoval, prsty zaryté do svůdcových ramen. Rozkoš, která poté zachvátila jeho tělo, zastřela na okamžik i jeho bystrý rozum. Uvědomoval si jen blízkost jejich těl a příjemné teplo, které se mu rozlévalo útrobami. Tváře mu hořely, kolena se třásla, horké rty vykoktaly jenom jméno, jméno, pro jehož nositele by v ten moment zemřel.
"Rocheforte…."
Hrabě klesl obličejem na rychle se vzdouvající hruď kardinála a zavřel oči. Richelieu si přitiskl jeho hlavu na srdce. Přes rudý kabátek přímo sálala horkost. Po chvíli kardinálovy dlaně zvedly milencovu hlavu.
Rochefort se zahleděl do Armandovy usměvavé, zarudlé tváře. Na krku ministra visel na jemném řetízku zlatý křížek. Voják jej prsty zvedl.
"Kdyby ten věděl…" zašeptal a políbil smějícího se kardinála.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Dr. Muraki Dr. Muraki | Web | 24. dubna 2009 v 0:20 | Reagovat

Skvělé ale tuze nebezpečné.-) Za ty výbuchy smíchu mě na pokoji chtějí zabít:-)

2 Adelaide Cordella Adelaide Cordella | E-mail | Web | 24. dubna 2009 v 13:42 | Reagovat

Ach, ani nevíš, jak jsem se bavila :-D Osobně bych dala sice přednost králi, ale láska je holt láska ;-)
Chvíli jsem si dokonce myslela, že kardinála nikdo nezachrání :-D
Bylo to dokonalé, hlavně ta poslední scénka mezi nimi.
Už jsem si řekla, jeslti ses odvážila překročit tu 'sweet' hranici :-D ale ukončila jsi to včas. A řeknu ti, bylo to dokonalé!
Opět jsem se rozplývala nad tvým slohem, zábavně a čtivě pojatým. Ach, stálo to za to čekání. Skutečně nádhera!
Není co více dodat :-)

3 Sweethistory Sweethistory | Web | 24. dubna 2009 v 17:31 | Reagovat

[1]:To jsem ráda...ne, že tě chtějí zabít...to je jejich věc...ale že se ti to líbilo:-D

4 Sweethistory Sweethistory | Web | 24. dubna 2009 v 17:36 | Reagovat

[2]: Moc ti děkuji!
Ta hranice není hranicí, ale pořádnou zdí. A tu jen tak nezdolám. Týjo, ty tu mluvíš o čekání...a já si říkám, že píšu nějak rychle a že bych měla zpomalit...:-D Trpělivost přináší co? Povídky!:-)))
Měj se a díkes! Z

5 Profesor Profesor | 24. dubna 2009 v 18:49 | Reagovat

Opět povedená povídka.
Jsem ráda, že jsi nepřekročila onu pomyslnou "sweet" zeď, takhle se mi to líbí víc. Náznaky a čtenáři, pokud máš rád prasečinky, domysli si je.

6 Sweethistory Sweethistory | Web | 24. dubna 2009 v 18:57 | Reagovat

Super shrnutí:-D Díky

7 Adelaide Cordella Adelaide Cordella | E-mail | Web | 24. dubna 2009 v 19:28 | Reagovat

[4]: Ach vůbec jsem neříkala, abys ji překročila ;-) Svůj k svému. Tohle je samo o sobě dokonalé, netřeba přidávat perverznosti ;-)

8 amater amater | Web | 24. dubna 2009 v 20:37 | Reagovat

Nádhera. Kardinal se nezdá, ale je to Šedá eminence kráslovství. Jsem ráda, že píšeš a jsem ráda, za tyto neobvyklé páry a ani jsem nečekala pokračování a děkuji za skvělé pobavení.

9 Sweethistory Sweethistory | Web | 24. dubna 2009 v 20:54 | Reagovat

[8]: Děkuji ti, zlatíčko! Píšu ráda:-) Zvláště s vědomím, že si to někdo přečte:-)))
To víš, kardinál je můj oblíbenec a počítej s pokračováním...ne hned, ale letos ještě určitě:-D Měj se.

10 Marťa - spolužačka Marťa - spolužačka | 25. dubna 2009 v 22:56 | Reagovat

heled přestan mi tu vyhrožovat ju XD tož reakce k tvým odpovědím na moje komentáře =)  ... jinak další krásné počteníčko =), jen tak dále, nemám co bych k tomu řekla, naprosto souhlasím s tím co už tu bylo vyřčeno tak proč to opakovat ;) už se mooooc těším na další =) a třeba i na další neobvyklý páreček ....

11 Sweethistory Sweethistory | Web | 25. dubna 2009 v 23:03 | Reagovat

[10]: Tak už ti nebudu vyhrožovat, no...:-) Díkes, Marťo!

12 Marťa - spolužačka Marťa - spolužačka | 25. dubna 2009 v 23:42 | Reagovat

mno vidíš že to půjde i bez vyhrožování XD sem za tohleto místečko, za tenhzle blog, které máš na svědomí moooccc ráádaaa =)

13 Arengil Arengil | 25. dubna 2009 v 23:46 | Reagovat

Mňam. ;)

14 Sweethistory Sweethistory | Web | 26. dubna 2009 v 17:45 | Reagovat

[13]: ...budu si to vykládat jako kladnou odezvu...kanibale...XD

15 lenicka lenicka | Web | 2. května 2009 v 16:03 | Reagovat

tohle je jedna z nejlepších amatérských povídek, co jsem kdy četla (no tak moc jich zase nebylo, ale stejně). držím palce a jen tak dál. dovolila bych si jen poradit s formálními věcmi: používej perexy (oddělení části povídky, třeba po prvních 10-20 řádcích), aby ten výpis článků na první stránce nebyl tak strašně dluhý. taky písmo na tmavém podkladě vlevo na stránce zkus dát jinou barvou, takhle skoro nejdou přečíst (myslím to, které není odkazem). ale je to jenom můj názor, třeba to tak máš schválně.

16 Sweethistory Sweethistory | Web | 2. května 2009 v 19:10 | Reagovat

Kéž ti nebesa požehnají za všeobecného halasu andělského chóru! Díky. Nevěděla jsem, jak to udělat...to s tím zkrácením. Barvička je schválně tmavě šarlatová...má oblíbená barva:-) Díkes za pochvalu! Jsi kdykoli vítaná! Z

17 Přísahám Přísahám | 19. května 2009 v 21:10 | Reagovat

"Kdyby vaše matka, ta dobrá žena, jen věděla…" to se mi líbí !!! (mimochodem matka Ludvíka XIII. byla Marie Medicejská a v roce 1631 byla vězněna pro spiknutí proti Richelieuovi)

Teď mě propíchnou z obou stran…bože na nebesích, za co?...taky dobrá poznámka

18 Přísahám Přísahám | 19. května 2009 v 21:12 | Reagovat

Já vím, že to není podle pravdy, ale když už máš skutečný jméno - Armand-Jean du Plessis de Richelieu, tak se to hodí

19 Sweethistory Sweethistory | E-mail | Web | 19. května 2009 v 22:43 | Reagovat

[17]: ...dramatičnost musí být:-D Díky moc, Drťo!
Ju, tak jestli jí věznili, nevím, ale ode dvora jí vyhnali. Ale ještě před tím se s ní Richelieu "velice přátelil" a přes její vliv se dostal do politiky..."Ta dobrá žena" to je narážka na ono dobré přátelství,na které kardinál vzpomíná...(prostě jako mladík činil stárnoucí královnu po večerech šťastnou, no. To od něj bylo šlechetné XDDD

20 Přísahám Přísahám | 21. května 2009 v 22:52 | Reagovat

tak tuto okolnost jsem dosud neznal, ono se povídalo, že s ním měla pletky, ale  co víme, pod takovou obrovskou červenou sutanu se dá schovat cokoli - i taková šikovná královna, anebo šikovný Rochefort.......???

21 Sweethistory Sweethistory | E-mail | Web | 22. května 2009 v 16:42 | Reagovat

[20]: Nu, pod sutanu se vejde jen on, ale pod ten jeho božský plášť by se vměstnali oba...ale kardinál tam pustí jen kapitána...:-D

22 Paulett Paulett | 1. listopadu 2011 v 22:46 | Reagovat

Další super dílek, ale mít krále v posteli...no brrr. Chudáček kardinál :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama