Psát o hezkých věcech je malým východiskem ze smutného světa kolem.

Duben 2009

Piérre Bezuchov

25. dubna 2009 v 12:10 | sweethistory |  Oblíbené postavy


Jedna z hlavních postav čtyřdílného románu L. N. Tolstého- Vojna a mír.
Nejvěrnější románové předloze je Piérre v podání Sergeje Bondarčuka v sovětském filmovém zpracování z 60. let. Přes zjevné a pro sovětský svaz typické megalomanství, které prostupuje celým dějem, jde o nanejvýš kvalitní podívanou (ačkoli na celý den, neb Война и мир má pět částí po devadesáti minutách…)
V americké verzi Piérra hraje jakýsi cowboy, který absolutně nekoresponduje s literární předlohou. Navíc, děj je z časových důvodů značně osekán a přizpůsoben požadavkům zaoceánského publika…takže je to romantická slátanina. Z obsazení nejlépe vychází volooká kráska Audrey Hepburn, která ztvárnila Natašu Rostovou.



Přepadení

23. dubna 2009 v 21:47 | sweethistory |  SLASH POVÍDKY - RICHELIEU

Zpoza těžkých dubových dveří se ozval zoufalý výkřik. Gardisté, kteří lenivě postávali před kardinálovou pracovnou se zděšeně otočili. Kapitán Buggé vytasil kord a zvolal:
"Vaše Eminence, jste v pořádku?" Co se děje?" jeho ruka nejistě stiskla mosaznou kliku. Zamčeno. Z místnosti zazněl lakonický hlas:
"Pomóóóc! Chce mě-néééé"
To už vojáci na nic nečekali a spolu se svými druhy, kteří přiběhli z chodby, se opřeli do dveří. Staletý dub odolával jejich náporu, ale jeho odpor byl po chvíli zlomen a gardisté vpadli do komnat Jeho Eminence. Spatřili temnou postavu, která spěšně vyskočila oknem do ztemnělých zahrad. Vojáci se za ní rozběhli, vyklonili se z okna, ale zahlédli už jen vlající plášť mizící v černočerné tmě.
Buggé se rozhlédl po pracovně. Místnost, jejíž stěny byly až po strop obloženy knihami, nepůsobila nijak podezřele. Všude bylo ticho jen z otevřeného okna vál vítr, který rozechvíval šarlatové závěsy a rozpohyboval i jinak nehybný brk, namočený v kalamáři. Jak se Buggé zaměřil na chvějící se peří, sklouzl zrakem na podlahu, kde spatřil zpoza stolu vykukující saténově rudé botky se zlatou přezkou.

Nejhorší zkušenost se slash (?)

19. dubna 2009 v 20:41 | sweethistory |  Neupotřebitelné

Kupodivu zde nebudu vypisovat žádné oplzlosti, sado-maso ani porno. Jde o něco-v mých očích-daleko horšího. Všemu navzdory jsem ale po čase dospěla k zajímavému soukromému názoru…ale to až na konci. Tédy:

Malý detektiv

18. dubna 2009 v 19:36 | sweethistory |  SLASH POVÍDKY - POIROT

Přemýšlela jsem, jakým stylem mám psát příběhy s Poirotem. Zda se mám pokusit napodobit styl literární předlohy či vařit po svém. Tak na to "hoďte kritické očko" a poraďte. Jinak ať se Vám to líbí:-)
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

"A jste si jist, že je to on?"
Malý pán v tmavém klobouku vzhlédl na vysokého muže, který stál za ním.
"Inspektore, musíte mi věřit jako-"
"-jako niky, já vím, tak je to pokaždé, když-"
"Pst-"
Temná postava právě vyšla ze dveří zchátralého domu a namířila si to přímo k číhající dvojici. Oba muži se rychle schovali do stínu. Postava kolem nich bez povšimnutí proběhla. Zpoza rohu se opět vyklonila hlava pozorovatele. Světlo pouličního osvětlení ozářilo žlutým světlem jeho profil a prokreslilo jeho rysy. Tmavé obočí, pod kterým zářil pár zelených očí, se pojednou zvedlo, až téměř zmizelo ve stínu krempy klobouku, sraženého hluboko do čela. Lehce zahnutý nos se nasměroval za odcházející postavou. Bystré oči se zaleskly. Ve sporém osvětlení, které vytvářelo nejasné stíny, se náhle pod nosem malého pána vyjasnila špička jeho knírku, jak se koutky jeho úst pozvedly k vítěznému úsměvu.

Hercule Poirot

17. dubna 2009 v 12:59 | sweethistory |  Oblíbené postavy

Jeho duchovní matkou je britská spisovatelka Agatha Christie-Královna detektivek. Prvním románem, v němž vystupuje malý detektiv, je Záhada na zámku Stylles. Příběhy jsou vyprávěny buďto z pohledu Hastingse (ty mám nejraději-Velká čtyřka, Pozvánka pro Hercula Poirota, Vraždy podle abecedy) nebo v er-formě (Herkulovské úkoly pro Hercula Poirota). Vzácně je vypráví i někdo další (Vražda Rogera Ackroyda.)

Přiznávám, že jsem zdaleka nečetla všechny knihy kde vystupuje. Mé srdce patří panu Davidu Suchetovi, na jehož mistrovském ztvárnění pana Poirota jsem závislá od roku 1996. Proto při popisu postav budu vycházet spíše z tohoto seriálu.

Charakteristika:

Vybavíte-li si pana Sucheta, spatříte rovněž
samotného Poirota. Popis sedí dokonale: vejčitá hlava, věneček černých vlasů, pitoreskní postava připomínající tučňáka, cupitavá chůze-to vše je magnific!
Jeho hlas v originále je také perfektní-hlavově měkký s francouzským přízvukem. Většina z nás má vžitý hlas Petra Kostky-hluboký ale příjemný na poslech. (Ještě že mám vše nahrané ve starém dabingu, neb Meduna, ač je jeho hlas věrnější originálu, mě štve! Zkrátka, už mi k němu nesedí.)
Poirot, jakkoli působí komicky, je geniální. Ví to a nestydí se to říci. Někdo by jej pro to snad nazval arogantním, já jeho ješitnost připouštím, ale zároveň podotýkám, že znamenitě dokresluje jeho osobnost. Má na to právo.
Je vždy dokonale upravený, pravý gentleman ze staré školy. Svým jednáním si okamžitě všechny získá. (Kromě pachatelů…samozřejmě. Ti jej nezřídka nazývají odporným, urejpaným, mrňavým francouzským červem…což je samozřejmě nesmysl, neb Poirot je Belgičan:-)
Má zálibu v pořádku, kocouří čistotě a geometrické přesnosti. Je puntičkář. Při řešení případů postupuje systematicky, má metodu a řád. Nedá dopustit na své šedé buňky mozkové.
Jedna malá odlišnost zde ale přece jen je. Poirot Agathy Christie má zářivě zelené oči. Oči kočičí, jak je popisuje Hastings. Suchet je hnědooký. Ale jelikož je to natolik bezvýznamná prkotina, nestojí za to se o ní více rozepisovat.
Celkově je prostě rozkošný:-)
Děj seriálu je zasazen do meziválečné Anglie (do doby stylu Art Deco) oproti tomu románový Poirot se vyskytuje i v letech 70. -což je s podivem, neboť by mu v té době mělo být přes 120 let…ale v literatuře je dovoleno mnohé.
Napsala bych ví…mnohem víc…ech kletě, ale toto by mohlo stačit. Věřím, že ho většina z vás
zná:-)



Vedlejší postavy:

kapitán Arthur Hastings (Hugh Fraser)- společník, přítel a dlouhou dobu i spolubydlící H. Poirota. Představuje typickou watsonovskou postavu-svými otázkami udržuje čtenáře v obraze a odhaluje detektivovy myšlenkové pochody. Je to romantik, odvážný, trpělivý a statečný, přestože mnohdy působí komicky. (Nejčastější hláška: "No tedy…":-)
šéfinspektor James Japp(Philip Jackson)-detektiv Scotland Yardu. Typický Brit-suchý, panovačný , přesto ale i nápomocný a přátelský. (Někdo by řekl, že je to balík, ale já na to, že lidi jsou různí…:-)
slečna Felicity Lemonová(Pauline Moran)-Poirotova sekretářka. Obětavá, výkonná a pracovitá profesionálka. Podle knihy nepěkná, v podání P. Moran roztomilá.

Mnohem více si počtete zde…:-)


Filmoví představitelé:

Albert Finney : ztvárnil Poirota v jediném, za to ale slavném filmu: Vražda v Orient expresu (1974)
Peter Ustinov -ačkoli (co do vzhledu) v mnohém neodpovídá literární předloze, ztvárnil Poirota velice profesionálně. Obzvláště mám ráda film Smrt na Nilu (1978)
David Suchet = Mon bel ami! (seriál 1989-)


Hercule Poirot - největší láska mého života. Je mou modlou. Každý díl seriálu umím odříkat zpaměti. Proto jsem také dlouho váhala, mám-li jej přeorientovat na mužské pohlaví. Ale zkusit se má vše...

Ovšem toto si musíte pustit…:-)



Šarlatový dráček

14. dubna 2009 v 20:04 | sweethistory |  SLASH POVÍDKY - RICHELIEU




Na nádvoří královského paláce ležel špinavý sníh. Ode všech dveří byly vojáky vyšlapány cestičky, který se různě větvily a propojovaly. V jednom z rohů naproti bráně stála velká železná klec. Byla vysoká asi metr a její obsah zaměstnával nejednoho člena vojenské posádky. Před hodinou byla z přístavu dovezena zásilka mladých dráčat pro vojenský výcvik. Mladý důstojník právě kontroloval doručené zboží. Obcházel klec, nahlížel do ní a co chvíli si dělal poznámky o stavu zvířat.
Plazi vřískali ve svém vězení, prskali, kvíleli, lezli jeden přes druhého a ve snaze se osvobodit, tloukli ocasy a křídly do mříží. Budoucí hrozba pro Anglii budila zatím jen rozpaky a nevraživost. Vojákům lezl jejich pískot na nervy a co chvíli mrštil kdekdo po kleci sněhovou kouli, která se po krátkém letu roztříštila o železné pláty. Dráčci zděšeně odskočili od místa nárazu, ale když pominulo jejich leknutí, rozhýkali se o to víc. Takové byly začátky budoucích královských draků.
Za vlády Ludvíka XIII. nesměl pod trestem smrti vlastnit draka nikdo, vyjma krále. Každý drak musel projít několikaletým výcvikem, aby mohl být použit v boji. O přípravu bojových zvířat se staral důstojník De Gris. Právě dokončoval seznam, když několik vojáků, doposud rozvalených na lavičkách v podloubí paláce, vyskočilo do pozoru. V doprovodu dvou gardistů vyšla z levého křídla Jeho Eminence kardinál a zamířila cupitavým krokem k dračí kleci.

Jeeves a Wooster

14. dubna 2009 v 17:03 | sweethistory |  Oblíbené postavy

V Anglii se dílo P. G. Wodehouse řadí k literární klasice, a přesto jsou jeho povídky o bláznivém mladíkovi a jeho božském sluhovi u nás téměř neznámé. I u nás vyšly sbírky Jeeves zasahuje, či Věci se ujímá Jeeves a zaběhnete-li do knihovny, dozajista na ně narazíte.
Tyto humorné povídky vznikly ve třicátých letech a jejich popularita byla oživena v letech osmdesátých, kdy je S. Fry a H. Laurie (House) převedli na stříbrné plátno. Vytvořili úžasný retro seriál, před jehož vytříbenou komikou smekám.
(Většina dílů je k vidění na Youtube v angličtině, protože české televize jej, domnívám se, nikdy nevysílaly.)

Ochutnávka:
…a má oblíbená část…:-)



O co tak v kostce jde:
Mladý, celkem zaopatřený, "playboy" Bertie Wooster si z rozmaru najme sluhu. Na místo nastoupí asketický Jeeves, člověk, který dokáže vše. Nový sluha brzy převrátí Woosterův neuspořádaný život naruby a sám mladík brzy pochopí, že by byl bez svého sluhy ztracen. Není těžké uhodnout, kdo má ve Woosterově domácnosti hlavní slovo.
Jeeves svou chytrostí a mazaností vyseká Woostera z řady malérů. Za svou loajalitu, pohotovost a vždy seriózní vystupování vyžaduje jediné: naprostou poslušnost svého pána. Zdá se to divné?

Ilustrační dialog:
Jeevesi, dnes si nezmu ty červené ponožky"
-Pane?
"Jdu na golf."
-Jistě pane. Přece jen si ale dovoluji navrhnout Vám tyto, pane. Jsou vhodnější...
"Co se vám zas nelíbí, sakra? Ty ponožky jsou moderní a mě se líbí a vůbec, já jsem pán!"
-Samozřejmě, pane.
"To kafe je studený, sakra!"
-Vskutku, pane?
" Dobrá, dobrá! No tak ty ponožky vyhoďte, když vám to udělá radost!"
-Děkuji, pane. Už jsem to udělal.

…u ďasa, já se tu piplám s charakteristikou, a tady už jí někdo napsal:

Vztah sluhy a jeho pána ke slashování přímo vybízí. Navíc, lehká ironie, kterou jsou obě postavy doslova nasáklé, mě vždy okouzlovala. No jo, co dodat… klasika, klasika…:-)

A tohle mě velice pobavilo (Písnička je z muzikálu My Fair Lady)



Jeho Eminence kardinál de Richelieu

13. dubna 2009 v 16:57 | sweethistory |  Oblíbené postavy


Kdo by neznal Dumasovy Tři mušketýry, kde byl jednou z hlavních postav vychytralý služebník boží. Naneštěstí, jeho charakter byl mnohými filmovými inscenacemi vyhrocen do takových extrémů, že by se nebohý kardinál, sloužící blahu Francie, obracel v hrobě. I samotný Dumas se ve svém popisu nechával častokrát strhnout romantickými představami, takže se kardinál zapsal do povědomí veřejnosti jako vyloženě záporná postava. Tou ale v mých očích není.


Celým jménem Armand Jean du Plessis, vévoda de Richelieu byl prvním ministrem Ludvíka XIII. Promiňte mi, že se vyhnu jeho životopisu, který si, mimochodem, v chronologické podobě můžete přečíst například zde:



Zaměřila bych se jen na několik zajímavostí ze života tohoto velkého muže.
Vládl tvrdě, až příliš tvrdě na to, aby se nemusel obávat o své bezpečí. Jeho slavná garda byla založena kvůli stále se zvyšujícímu počtu útoků na jeho osobu. Nemohl věřit téměř nikomu. Byl sám a ve své samotě se svěřoval se svými plány jen svému příteli, otci Josefovi, a svým kočkám, které miloval a obdivoval pro jejich nespoutanost.
Byl to vysoce inteligentní, vzdělaný (měl vojenskou školu) muž s notnou dávkou zvědavosti, bystrosti a vášně pro umění i politiku. Byl to člověk snad někdy ješitný a je jisté, že byl obdařen schopností manipulace, které uměl využít.
Ač služebník boží, obcházel časově vytížený kardinál duchovní nároky jak jen se dalo. Je známo, že namísto dvou povinných denních modliteb se modlil přes půlnoc, čímž vlastně omezil své každodenní rozmluvy s bohem na polovinu…filuta jeden:-)

Já si ho představuji jako povinnostmi a odpovědností znaveného muže. Muže, který měl své city uzamčeny hluboko ve svém nitru - smutného muže, který ztratil právo na lásku.



Richelieu v literatuře

Postava kardinála de Richelieu se objevuje v dílech:
Tři mušketýři- Alexander Dumas (román)
Cyrano z Bergeracu - Edmond Rostand (drama)
Meče kardinála de Richelieu- Piérre Pevel (fantasy)
D´Artagnan kontra Cyrano de Bergerac-Paul Féval (4dílný román)

Filmové adaptace

Samozřejmě sem patří bezpočet adaptací Dumasových románů. Tu horší, tu lepší, ale více méně známé.
Zajímavá je ale ruská muzikálová verze románové klasiky D´Artagnan a tři mušketýři (д'Артаньян и три мушкетера) která je v celé délce na Youtube
(http://www.youtube.com/watch?v=Lc34z9ydXKM)
Bylo natočeno ale i několik historických filmů, například krásně zpracovaný francouzský historický seriál Le Richelieu (u nás ho nevysílali, ale dá se sehnat s ruským dabingem:-)
Rozplývat se můžete i nad černobílou klasikou Cyrano de Bergeracz roku 1950 (též k vidění na Youtube : http://www.youtube.com/watch?v=uyCEqpMupIc )

O zaměření blogu

13. dubna 2009 v 10:12 | sweethistory |  Úvod

Předem dovolte, abych Vás přivítala na svém blogu. Zázrakem moderní techniky bylo učiněno, že i já, počítačový analfabet první kategorie, si vytvořit internetovou prezentaci. Vzhled stránky berte s rezervou...děkuji:-)

Co bych ráda sdělila úvodem:
Jsou to zejména pohnutky, které mě vedly ke zveřejnění vlastních pokusů a s tím související i můj pohled na slash literaturu. Dále pak upřesnění tohoto žánru...tak, jak jej vidím já. Co dál...to ukáže čas.
Tedy:

Blog tento vytvořen jest l. p. 2009 den před Božím Hodem Velikonočním v hodinách večerních.

Vznikl z touhy po rozmanitosti slash literatury.
Tomuto žánru věnuji pozornost již mnoho let. A již mnoho let shledávám, že co do šíře námětů panuje v českých slashových vodách výrazný stereotyp. Upozorňuji, že nechci nikoho urazit, ale zůstává pravdou, že přes monopol Harryho Pottera či Pána prstenů prosákne jen bezvýznamné množství jiných, rozhodně ne nezajímavých fandomů. Což je velká škoda. Zahraniční weby jsou v tomto směru bohatší.
Jak jste již tedy mohli vyrozumět, tento blog se, doufám, stane útočištěm méně známých, odstrkovaných a utiskovaných párů, přesněji párů, které jsou blízké mému srdci.